Ve středu po škole jsme měli na plánu jít na místní diskotéku. Ondra mi řekl, že když tu jsem, stojí zato se tam podívat. Je to taková luxusnější diskotéka a nevím na co si tu hrajou, ale člověk by tam měl jít nejlépe v polobotkách a v košili. Prostě v dost formálním oblečení. Plno lidí mi už říkalo jak je tam kvůli oblečení kolikrát nepustili. Koupil jsem si kvůli tomu černý boty, takový botasky a vzal si košili a nové džíny. Když jsme tam večer přijeli taxíkem, čekali jsme chvíli frontu na vstup a pak mi nějaká gorila řekla, že mě tam nepustí, protože mam tenisky. Tak jsem se začal rozčilovat, že jsem si ty boty koupil kvůli tomu a že jsou černý, protože mi bylo řečený, že hledí hlavně na to jestli jsou černý. Asi jsem byl tak otravný, že se na mě jen otráveně podíval a řekl ať mu dám vstupný 10 dolarů a jdu. Tak se mi ulevilo, protože už jsem myslel, že jsem tam jel zbytečně taxíkem a rovnou zase pojedu domů. Trochu me to naštvalo a zkazilo naladu, protože když jsem přišel dovnitř, tak nejenže tam bylo spoustu lidí v bílých keckách třeba, ale dokonce jsem tam viděl i lidi v žabkách, tak to mě totálně dorazilo. Lidí tam bylo jak smetí, šílený, jen 5 minut zabralo se vždycky protlačit na záchod, který mě tu v barech a na diskotékách vždy šokují. Okolo umyvadla je spoustu balíčků cigaret, žvýkaček, mýdel, krémů a ubrousků a dokonce tam stojí černoch, který když jdete k umyvadlu tak mu nastavíte ruce, on vám vymačká mýdlo na ruce a když si je umyjete, podá vám ubrousky. A pak si samozřejmě snaží říct o spropitné. V Americe opravdu vědí jak plýtvat peníze a zvýšit provozní náklady, když zaměstnávají takovýhle nesmysly. Dokonce se divím, že jednoho černocha neměli v kabince, aby vám pomohl po vykonané potřebě :D No Ondra měl pravdu, je to zážitek vidět a pak vědět, že už tam nikdy víc nepůjdu. Seděli jsme tam jak pecky u narvanýho stolu a ani si nepovídali, protože tam hrozně řvala muzika. Ale nakonec jsme tam byli snad až do tří do rána.

Druhý den ve čtvrtek, jsem ani nešel do školy, byl jsem dost unavený a nebyl jsem schopný vstát. Tak jsem chyběl druhý den za celou dobu co tu jsem. Ráno jsem chvíli kecal s uklízečkama, vzbudili mě protože mi tu chtěli uklidit a řikala mi, že do mého pokoje chodí nejradši, že z celé rezidence tu mám nejvíc uklizeno a hlavně čisto, tak mě to zase potěšilo. Tak okolo poledního jsem jel s Ondrou pujčit auto, protože jsme plánovali nějaký ten výlet, tak si půjčil hezký auto za dobrou cenu. Po delší době byl hezký den, tak jsme pak šli na pláž a tak nějak jsme se celý den poflakovali a relaxovali. Byl nějaký odliv, který jsem tu ještě neviděl, voda byla strašně mělká, tak jsme si sedli na bobek ve vodě a asi dvě hodiny jsme si povídali, takhle ve vodě. Byli jsme tam ještě s jednou brazilkou a pak jednim klukem z Argentiny. Bylo to fajn, člověk zjistí hodně zajímavostí o jiných zemích. Večer jsme pak šli já, Ondra a Denisa na pravý americký hamburger. Denisa je češka - kamarádka Ondry, co sem za ním přijela. A zjistil jsem zajímavý informace, ta Denisa se zná se sestřenkou Jíti, která se jmenuje Míša, chodila s ní prý na střední školu, tak jsme byli naprosto šokovaný, jak je svět neskutečně malý, fakt neuvěřitelný. Jinak hambáč byl fakt dobrý, byl čerstvý a nebylo to z fastfoodu, tak jsem si pochutnal. Ale už se fakt těším na české jídlo. Večer jsme ještě chvíli povídali a domluvili jsme podrobnosti o pátečním výletě na Key West, což je nejjižnější výběžek USA a je v podstatě už v Golfském zálivu.

V pátek jsme se ani neučili a šli jsme s Connie na pravou americkou snídani, vzala nás do takového řetězce Dennys, kde jsou ty klasické sedačky u oken a chodí tam paní a pořád vám dolévá kávu. To se mi tady na tom líbí, že když si objednáte třeba kolu, zaplatíte jednu ale oni vám během vaší návštěvy pořád doplňují skleničku s nápojem a naúčtujou jen jednu cenu. Ale asi to bude tim, že to bude všechno z prášku nebo sirupu, něco jako u Mcdonalda nebo KFC. Ke snídani jsem si objednal omeletu a bylo to moc dobrý, ikdyz ono se na omelete snad nedá ani nic zkazit. Na snídani jsem poznal novýho studenta, jednoho němce a je s nim hrozná legrace, ale už si nepamatuju jeho jméno. Tak jsme se hodně nasmáli, tak plánujem zajít večer nekdy na pivo. Je to fajn, když člověk najde někoho takovýho, protože můžete s ním jít ven, máte o čem mluvit, nasmějete se a ještě si procvičíte angličtinu. Jsem rád, že tu s těma lidma komunikuju, nemusim si vyčítat že bych byl zrovna nějaký typ co sedí pořád sám zavřený v pokoji a nevyužije tuhle příležitost ke zlepšení angličtiny. Po americké snídani jsme šli zpět do školy. Ondra měl už tzv. graduaci, protože mu tu teď na chvíli končí výuka(na chvíli si ji přerušil, protože tu za ním přijedou ještě další kamarádi z ČR), tak dostal diplom a papír s výsledkama z testů, tak jsem ho nafotil když mu ředitel gratuloval. Je to hezký, volá každého studenta podle jména, se všema se vyfotí a všichni tleskaj. Taky mě to čeká příští pátek. No a škole odpoledne jsme vyjeli směr na Key West. Cesta byla dost zdlouhavá protože byl hustý provoz, asi kvůli tomu že byl pátek odpoledne. Je to skoro 300 km, takže je to asi okolo 4 hodin čisté jízdy, protože tady se jezdí hrozně pomalu. Ale v autě byla strašná legrace, já se tak dlouho nenasmál jako při jízdě autem, jeli jsme ve 4, já, Ondra, Denisa a pak jeste jedna Ukrajinka Káťa. Holky pořád otravovali že někde chtejí zastavit a nebo si dojít na záchod a Ondra se vždycky začal hrozně rozčilovat a mávat rukama a tak. On je hrozně komický a já se nemoh přestat smát pokaždý když k nim promluvil a dal najevo svůj nesouhlas s něčím. V pátek jsme tedy nedojeli  ani na Key West a našli si večer nějaký nocleh asi 150 km od cíle  na jednom z ostrůvků asi uprostřed celého výběžku. On celý ten výběžek je totiž složený z úzkých ostrůvků, které jsou pospojované mosty a šířka každého toho ostrova byla kolikrát akorát tak velká, jako šířka silnice. Key West kam jsme jeli, je uplně poslední z těch všech ostrůvků. Našli jsme ubytování na podruhý a celkem pěkný. Bylo to kousek od baru na pláži, který vypadal jak na Hawaii. Svítil měsíc, moře bylo totálně klidný a byla krásná teplá noc (jako skoro vždy tady). Bylo to tam krásný, hlavně z baru se dalo jít po schodech na tři různý věžičky, kde bylo takovy soukromý sezení a člověk tam měl svůj klid a koukal z výšky na moře osvícené měsícem. No prostě neuvěřitelná pohoda. To jsme si fakt užili, v baru nebylo ani moc lidí, hrál tam nějaký chlap na kytaru, takže tam byla živá muzika, byl to prostě zážitek. Šli jsme spát asi ve dvě ráno a v sobotu jsme vstávali před devátou ráno. Udělali jsme dost fotek, protože to tam bylo hezký a pak jsme se sbalili a jeli na Key West. Na Key West jsme dorazili okolo 1 odpoledne, projeli jsme mestem, z auta jsme viděli pěkné pláže a pak jsme v centru zaparkovali auto a šli se někam najíst a napít. Všude bylo hrozně moc lidí, na ulici byli na té hlavní pěší třídě spoustu stanů, kde prodávali to jejich hrozný pivo a pak různý jídlo a hlavně humry. Všude to byl samý humr a langusty nebo podobný potvory. Zjistil jsem, že to tady je velká specialita a měli nějaký doslova festival zaměřený na humry. Prostě jako mají Němci October Fest kde pijí pivo, taky oni mají Lobster Fest a jí tyhle potvory. Po chvíli jsme objevili nějakou restaurace, kde opět nabízeli především hamburgery, tak jsem si dal nějaký přírodní kuřecí řízek, protože na hambáče jsem znova chuť zrovna neměl. Byli jsme dost zníčeny, bylo hrozný vedro a cesta byla celkem únavná. Všichni tu jezdí strašně pomalu, silnice zrovna nebyla dálnice a ikdyž to nebylo tak daleko, člověk to jel hroznou dobu. Po jídle jsme se vrátili do auta a chtěli jsme najít nějaký hotel. Když jsme vyjížděli z nějakých garáží, kde jsme parkovali, Ondra platil parkovné z okýnka auta, u přístroje se závorou. Já jsem doslova brečel smíchy. Parkovné stálo 8 dolarů a on do stroje ládoval dolar po dolaru, teď mu to ty dolary nechtělo přijmout, stáli jsme tam hrozně dlouho a on byl z toho uplně nervní a když tam pak cpal poslední dolar, spadnul mu na zem z okýnka auta, v tu ránu uplně vykřiknul a začal se rozčilovat a nadávat na celou Ameriku, na lidi a na všechno s USA spojené. Nemohl na dolar, který mu vypad ven na zem dosáhnout, protože seděl v autě a byl blízko tomu přístroji, tak ani nemohl otevřít dveře a sebrat ten dolar. Takže se začal vyklánět z okýnka a natahovat se a při tom pořád křičel a nadával a já se prostě pořád mlátil smíchy. Byla strašná legrace. Pak jsme vyjeli hledat hotely a to byla fakt síla. Najezdili jsme tu strašných kilometrů a ptali se asi v 25 hotelích a všude bylo beznadějně plno. Pak jsme zjistili, že na plno hotelích a motelích je na cedulích neonový nápis „NO VACANCY“ což znamená, že mají plno. Pak jsme s velkou nadějí navštívili jeden, kde tento nápis nesvítil, úplně jsem tam vběhnul ale nakonec měli stejně plno – zapomněli to rozsvítit :D Pak jsme se snažili jet směrem zase zpátky k hotelu kde jsme spali z pátku na sobotu, protože jsme si říkali, že to tam bylo krasný a že i dost lidí říká, že kolikrát je to hezčí na těch ostatních ostrůvkách. Tak jsme se tak nějak smířili stím, že na Key Westu už nebudem a pojedeme směrem zpátky. Ani v hotelu kde jsme spali už místo neměli, pak jsme dospeli k závěru, že jsme měli obrovský štěstí, že jsme vůbec našli místo na tu jednu noc. Po nekonečném hledání jsme se nakonec rozhodli, že pojedem domů a že to Ondra zvládne odřídit, protože já ho nemůžu vystřídat. Tady může řídit auto jen člověk, který  si to auto půjčil, tak to nechtěl riskovat. Když jsme ujeli asi 50 km a zastavili, že naberem benzín, ta Denisa si uvědomila, že nechala peněženku na jiné benzínce, kde jsme stavili. Nechala ji na odpadkovém koši. To bylo něco pro Ondru, ten začal špačkovat, že to tam už stejně nebude, ale já ji chápal, já bych tam chtěl jet taky, kdyby se to stalo mě, tak jsem se ani nerozčiloval a stejně náš výlet byl už u konce. Bylo to asi přes půl hodiny cesty zpátky na tu benzínku a tu peněženku tam měli i s penězma. Někdo to dal tý pokladní. V peněžence měla všech 1500 dolarů což je asi něco okolo 25 000 Kč, v tomhle je Amerika dobrá, nikdo z normálních lidí si nedovolí to ukrást, ale asi měla i štěstí. Denisa dala pokladní 50 dolarů jako poděkování,oddychla si a vyjeli jsme směrem domů. Nasmáli jsme se zase hodně, dělali jsme si pořád cestou legraci, že jsme strávili skoro celý víkend v autě a jak jsme tam pendlovali pořád po hotelích sem tam, že už to tam známe jak svoje boty. Domů jsme se vrátili o půlnoci, hodili jsme si sprchu, najedli se a pak se sešli ještě na pokoji u Ondry, popíjeli a povídali si a nakonec jsme šli spát v šest ráno.

Celou neděli jsme se poflakovali a nedělali naprosto nic. Odpoledne jsme šli zase na pláž a popálili mě medůzy, bylo jich tam teď nějak moc a předtím jsem je tam vůbec nikdy neviděl. Později sem si šel během odpoledne na chvíli lehnout, protože jsem byl dost unavený a pak mě vzbudilo zběsilé bouchání na moje dveře. Ondra byl během toho co jsem šel na pokoj a spal jsem, na nějaký pool party, což je party že sedíte v bazénu a popíjíte. To je tady v USA dost populární. Měl na sobě úplně mokré oblečení a byl naprosto rozčílený, že Denisa někam odešla a on nemůže do pokoje, tak jsem mu musel půjčit nějaký oblečení, tak jsem se zase hodně nasmál, protože on vždycky když je dost společensky unaven, tak vyloženě civí jak velryba :D Večer jsme si tu pak hodně povídali s rusy a přijeli sem nějaký nový němky. Tak jsme tady s Ondrou a s nima povídali celý večer, tak jsem si procvičil zase moji angličtinu a měl jsem dobrý pocit, že využívám tyhle chvíle k tomu prostě mluvit anglicky.

V pondělí ráno jsem zaspal a probudil se až v 9:30. Nějak jsem zapomněl, že už je pondělí a začla mi zase škola, tak jsem se rychle probral a jel do školy a přijel jsem tam akorát na přestávku, takže jsem ještě stihl napsat test, protože ten píšem vždycky až po přestávce. Byl to můj poslední test, tak jsem ho nechtěl zmeškat. Byl docela těžký, protože jsem nebyl na tý první hodině, kde Connie vždycky říká na co se mám speciálně připravit a podívat. Nakonec to ale dobře dopadlo a měl jsem 86%. Po škole tu zase pršelo a pak jsem šel volat s těmi nejbližšími. Ono se to nezdá ale já na tom skypu strávím dohromady třeba 3,5 hodiny když si zavolám se všema :) Ale vždycky mě to tak potěší a zvedne náladu. Pak jsem zašel pokecat za Ondrou a dneska mi říkal, že neví co bude dělat až odjedu. Že jsem dobrý parťák, tak mě to potěšilo. Docela jsme se za poslední dny zblížili a hodně nasmáli. Je s ním hodně legrace, je to správný Čech – pivař. Dokonce mi vyprávěl,  že den předtím než jsem přijel, si říkal, že by se mohl už taky přijet nějaký kluk čech a pak jsem přijel já. Taky dobrá náhoda a ještě k tomu je z Prahy a má pokoj vedle mě. Kdo by to čekal, že přiletím do USA na Floridu a budu mít pokoj vedle Čecha z Prahy. On je ten svět fakt malý ! I když teď už má pokoj jinde, musel se přestěhovat do jiného, má teď takový velký, vypadá to tam jak byt, takže se tam scházíme a povídáme si, dneska upek kuře a udělal bramborovou kaši, tak jsem se cítil na chvíli zase jako doma ... :)

Tak jsem konečně zase něco napsal. Omlouvám se všem čtenářům , ale byl jsem mimo internet a poslední dny byly trošku chaoticky. Už se na vás všechny moc těším :)