Den D nastal a já opustil na nejdelší dobu své nejbližší a nejmilejší na celých šest týdnů. Nejdál od domova na nejdelší dobu co jsem kdy byl. Pár dní před odjezdem se mi svíral žaludek strachem z toho „neznáma“ kam jedu. Při odbavování jsem viděl na Ruzyni Johna Malkoviche, asi jel z filmového festivalu v Karlových Varech, jeho přísný výraz mi však nedovolil říct mu o fotku. Odbavení proběhlo celkem bez problémů, jako při loňské návštěvě letiště jsem musel absolvovat výslech: kdo mi balil kufr, jak dlouho, kde jsem ho balil, zda převážím výbušniny, nebo nějaké dary které jsem obdržel. Jen se divím, že mi nezavedli anální sondu :D
No a po odbavení následovalo rozloučení s rodinou, všichni mírně dojatí, pak jsem zamával skrz pasovou kontrolu, zmizel dohledu rodiny a zůstal sám. Poprvé sám na letišti vstříc velké cizině, v podobě USA. Před naloďováním na palubu letadla jsem se chtěl trochu uvolnit, tak jsem si objednal jednu točenou Plzíňku, při placení jsem rozuměl 45 Kč, nakonec to bylo 145 Kč, tak jsem udělal osobní cenový rekord českého točeného piva. Ať žije české pivo :D Let měl nakonec zpoždění přes půl hodiny, takže se naloďování trochu prodloužilo. Let jako takový byl celkem příjemný, letadlo působilo hodně nově, každý měl svoji obrazovku zabudovanou na sedadle před sebou, mohl si na ní pouštět filmy, pisníčky, hry, informace o letu dle své libosti. Velkou část letu jsem i prospal. Když se po skoro 9 hodinovém letu letadlo blížilo do NY čas příletu mě celkem znervóznil. Říkal jsem si, že pokud stihnu navazující let na Floridu, bude to zázrak. Pocity zoufalosti s nadějemi se neustále ve mě střídali. Hned co otevřeli letadlo, vylítl jsem a snažil se předběhnout co nejvíc lidí. U imigrační kontroly jsem byl mezi prvníma, a když jsem ji prošel, kufry k vyzvednutí na páse ještě ani nebyly.
Samozřejmě to hrozně trvalo a naděje že stihnu můj další let se pomalu rozplývaly. Když se začaly objevovat na páse kufry, hledal jsem ten svůj. Po chvíli všech cca 250 lidí svůj kufr našlo a pás jezdil prázdný a okolí se vylidnilo, jediný kdo tam zůstal stát byl Adam Dobrý z Prahy a koukal na prázdný jezdící pás. Tak jsem si říkal, proč ne, zmeškat let a ztratit kufr, aspon nebude nuda. Nakonec po chvíli vyplivnul pás poslední kufr, samozřejmě můj a pás se ihned zastavil. Poté jsem už odevzdaně pokračoval dál k dalšímu odbavení pro další lety, kde by byl bez problémů nabídnut další let o několik hodin později a dostal jsem nové letenky. Ted sedím v NY na letišti, popíjím pivo a čekám na svůj let na Floridu, do města Fort Lauderdale. Dorazím tam cca o půlnoci, jsem zvědav zda se ubytuju.....
