Ve čtvrtek jsme se s Victorem rozhodli, že nepůjdeme do školy. Ne, že bysme byli tak nezodpovědný, ale chtěli jsme využít to, že mám ještě auto a tak jsme chtěli udělat výlet. Měli jsme znova v plánu vyrazit do Miami na pláž – tentokrát už NEhomosexuální. A já do výletu ještě zakomponoval návštěvu nejjižnějšího cípu Miami zvaného Biscayne Key, kde na jeho konci je „historický“ maják. Píši do uvozovek, jelikož v Americe slovo historie sahá maximálně do let 1850 :D
Vyjižděli jsme v 9 ráno a vydali se na cestu do Miami. Cesta trvala zase něco přes hodinu. Když jsme přijeli do Miami, na chvíli jsem nahlédl do mapy a vyjeli jsme směrem na výběžek k Majáku. Chvíli jsem tápal a museli jsem se prokousat skrz samotné centrum Miami, které mi chvílemi připomínal New York, protože tu bylo docela dost mrakodrapů a člověk se ponořil do neobvyklého stínu. Po chvíli tápání pak stačilo zajet k pobřeží a viděli jsme přes vodu velký most. Ten výběžek je totiž na ostrově. Zamířili jsme k mostu a přejeli ho. Museli jsme zaplatit poplatek za vstup na ostrov a jeli dál. Po chvíli nás zase čekal poplatek za vjezd do přírodní oblasti, ve kterém bylo zahrnuto vlastně i vstupné do majáku. Pak nás uvítala cedule „Welcome to real Florida“ (přeloženo: Vítejte na pravé Floridě) a jeli jsme furt jižněji a jižněji. Všude byly samé palmy a různé křoví. Silnička se pomalu zužovala a občas jsme míjeli různé odbočky k piknikovým stanovištím. Já jel pořád dál a dál, chtěl jsem vidět co je tam na tom KONCI! Chvílema jsem v sobě viděl tátu, prostě jet co nejdál co to jde a prozkoumat co nejvíc. Pak když cesta končila jakýmsi parkovištěm, pořád jsem neviděl nikde vyčnívat maják, na parkovišti jsem viděl nějaký americký pár, otočil jsem auto, otevřel jsem okýnko a zeptal se jestli neví kde je maják a v tu chvíli kdy jsem dořekl větu, viděl jsem nad lesem vyčnívat věž majáku. Začal jsem se smát, oni se taky pobavili a pak jsme zaparkovali. Vystoupili jsme a šli k majáku. Byl moc pěkný a byla tam i pláž a několik lidí se tam koupalo. Udělali jsme zase pár desítek fotek a pak jsme šli dovnitř do majáku. Byl hodně úzký, takže vevnitř bylo prostě místo jen na takové uzoučké schodiště. Po nekonečném výšlapu jsme se konečně dostali nahoru a otevřel se před námi krásný výhled do okolí a na moře. Ochoz byl široký tak maximálně na jednu osobu a byla to opravdu výška (Asi by to zrovna nebylo něco pro naše maminky). Nafotili jsme co se dalo a pak šli zase dolů. Když jsme šli dolů, zjistili jsme, že celé to vysoké, kovové schodiště se kýve ze stranu na stranu, asi tak o 5 cm na každou stranu, prostě celý ten „komín schodů“. Victor šel přede mnou dolů a šel jak při**** a strašně opatrně našlapoval a ten jeho výraz.....já chytil neskutečný záchvat smíchu. On se strašně bál a křičel na mě, ať se nesměju, ať toho nechám. To byla samozřejmě voda na můj mlýn. Dolu jsem došel úplně uřícený a bolelo mě břicho smíchy.
V okolí majáku bylo hodně kokosových palem, tak jsme na ně zkoušeli šplhat, pak jsme se snažili shodit nějaké kokosy, byli jsme jak domorodci. Pak jsme šli zase směrem k autu, nasedli a jeli dál. Musel jsem samozřejmě odbočit na každou silničku co jsme potkali, prostě jsem chtěl vidět VŠE. Měli jsme tedy ještě dvě zastávky, jednu u takového piknikového stanoviště od kterého se dalo jít po takové lávce k pláži. Bylo to tam všechno moc pěkný a všude strašně moc stolů pro pikniky, dokonce tam byli k dispozici i grily. Ale bylo to všechno totálně opuštěné, protože byl všední den. Pak jsme došli k pláži. Byla celkem pěkná, ale nebyla ničím speciální. Na plážovém křesílku tam seděl nějaký starý Američan, a když jsme šli okolo něj, začal na nás něco brblat anglicky. Pak jsme si všimli, že má něco v ruce. Brousil velkou mačetu. Podívali jsme se s Victorem na sebe a šli „pomalu“ zpět do auta: D Ještě chvíli něco brblal, ale my šli dál. Nastoupili jsme do auta a odjeli. Ještě jsem se koukal do zpětného zrcátka zda za námi třeba neběží a nemává mačetou, ale naštěstí ne :D
Vyjeli jsme zpět směrem k South Beach. Což je nejhezčí a největší pláž v Miami. Už jsme to tam trošku znali díky našemu prvnímu výletu. Hledali jsme celkem dlouho místo na zaparkování, všude bylo totálně plno. Pak jsem našel nějaké volné místo před nějakým hotelem nebo co to bylo. Stál tam nějaký pikolík a nabízel mi celodenní parkování za 10 dolarů. Pak mi ukazoval místo kam mám zajet, ale tam byla cedule s upozorněním, že se tam nemá parkovat a že mi hrozí odtah. Tak jsem mu to říkal a on ať se nebojím, že tyhle místa jsou hotelové a jsou to ty, co pronajímají. Nevěděl jsem zda věřit nebo ne, bál jsem se abych nedal nějakému cizímu člověku peníze za parkování a pak mě policajti neodtáhli. Byl to totiž nějaký černoch a nevypadal zrovna nějak věruhodně. Já jsem asi nenormální, ale jsem strašně nedůvěřivý člověk vůči ostatním, když jsem takhle v cizině. V každém hledám to, že mě chce okrást. To je, ale asi vlastnost nás Čechů, nikomu nevěříme a pořád se bojíme o náš majetek a peníze. Pak mi řekl ať mu dám klíčky a to mě dost zarazilo. Už jsem chtěl pomalu vrátit peníze, pak na mě že pokud chci, tak mu můžu dát dolarů a klíčky chtít nebude. Celý mi to znělo strašně zvláštně. Navíc ten hotel nevypadal zrovna nějak luxusně a nepřipadalo mi, že mu přísluší poskytovat takové služby. Řekl mi ať se nebojím, že to tady takhle chodí všude. Rozhodl jsem se to risknout, měl uniformu a patřil k tomu hotelu, tak jsem si říkal – risk je zisk a parkovné bylo na celý den hodně levné, navíc auto je kdyžtak pojištěné proti krádeži :D Dal jsem mu klíčky a on mě papírek s nějakým číslem. S Victorem jsme si z auta vzali všechny věci – pro případ, že bych své auto už nikdy neviděl. Pak jsme šli s Victorem na jídlo. Cestou jsme potkali obchod s příslušenstvím k mobilu co má Victor. Má uplně rozbitý displej, tak se tam zeptal, za kolik by mu to opravili a za jak dlouho. Nakonec tam svůj mobil nechal s tím, že si ho za hodinu může vyzvednout opravený. Říkal jsem si, že teď jsem bez auta a Victor bez mobilu, tak jsme se tomu smáli. Pak jsme šli už totálně hladový se někam najíst. Victor si přál zajít na sushi, protože ho miluje. Pán v obchodě s mobily nám poradil, kde ho najdeme. Po chvilce jsme konečně usedli v restauraci a objednali si jídlo. Já jsem si objednal na ochutnávku jen dva kousky nějakého druhu sushi, které jsem už jednou zkoušel. Je to nějaký plátek lososa s rýží. Bylo to dobry, to mi chutnalo. A pak jsem si objednal nějaké kuřecí maso s rýží. Victor ten si nadiktoval nějaký obří talíř plný různých druhů sushi, tak byl spokojený. Restaurace byla pěkná a obsluhoval nás nějaký Francouz. Už mě lezou ty žabaři krkem ! jsou naprosto všude ! :D i na ulicích pořád potkávám francouzské turisty.
V okolí majáku bylo hodně kokosových palem, tak jsme na ně zkoušeli šplhat, pak jsme se snažili shodit nějaké kokosy, byli jsme jak domorodci. Pak jsme šli zase směrem k autu, nasedli a jeli dál. Musel jsem samozřejmě odbočit na každou silničku co jsme potkali, prostě jsem chtěl vidět VŠE. Měli jsme tedy ještě dvě zastávky, jednu u takového piknikového stanoviště od kterého se dalo jít po takové lávce k pláži. Bylo to tam všechno moc pěkný a všude strašně moc stolů pro pikniky, dokonce tam byli k dispozici i grily. Ale bylo to všechno totálně opuštěné, protože byl všední den. Pak jsme došli k pláži. Byla celkem pěkná, ale nebyla ničím speciální. Na plážovém křesílku tam seděl nějaký starý Američan, a když jsme šli okolo něj, začal na nás něco brblat anglicky. Pak jsme si všimli, že má něco v ruce. Brousil velkou mačetu. Podívali jsme se s Victorem na sebe a šli „pomalu“ zpět do auta: D Ještě chvíli něco brblal, ale my šli dál. Nastoupili jsme do auta a odjeli. Ještě jsem se koukal do zpětného zrcátka zda za námi třeba neběží a nemává mačetou, ale naštěstí ne :D
Vyjeli jsme zpět směrem k South Beach. Což je nejhezčí a největší pláž v Miami. Už jsme to tam trošku znali díky našemu prvnímu výletu. Hledali jsme celkem dlouho místo na zaparkování, všude bylo totálně plno. Pak jsem našel nějaké volné místo před nějakým hotelem nebo co to bylo. Stál tam nějaký pikolík a nabízel mi celodenní parkování za 10 dolarů. Pak mi ukazoval místo kam mám zajet, ale tam byla cedule s upozorněním, že se tam nemá parkovat a že mi hrozí odtah. Tak jsem mu to říkal a on ať se nebojím, že tyhle místa jsou hotelové a jsou to ty, co pronajímají. Nevěděl jsem zda věřit nebo ne, bál jsem se abych nedal nějakému cizímu člověku peníze za parkování a pak mě policajti neodtáhli. Byl to totiž nějaký černoch a nevypadal zrovna nějak věruhodně. Já jsem asi nenormální, ale jsem strašně nedůvěřivý člověk vůči ostatním, když jsem takhle v cizině. V každém hledám to, že mě chce okrást. To je, ale asi vlastnost nás Čechů, nikomu nevěříme a pořád se bojíme o náš majetek a peníze. Pak mi řekl ať mu dám klíčky a to mě dost zarazilo. Už jsem chtěl pomalu vrátit peníze, pak na mě že pokud chci, tak mu můžu dát dolarů a klíčky chtít nebude. Celý mi to znělo strašně zvláštně. Navíc ten hotel nevypadal zrovna nějak luxusně a nepřipadalo mi, že mu přísluší poskytovat takové služby. Řekl mi ať se nebojím, že to tady takhle chodí všude. Rozhodl jsem se to risknout, měl uniformu a patřil k tomu hotelu, tak jsem si říkal – risk je zisk a parkovné bylo na celý den hodně levné, navíc auto je kdyžtak pojištěné proti krádeži :D Dal jsem mu klíčky a on mě papírek s nějakým číslem. S Victorem jsme si z auta vzali všechny věci – pro případ, že bych své auto už nikdy neviděl. Pak jsme šli s Victorem na jídlo. Cestou jsme potkali obchod s příslušenstvím k mobilu co má Victor. Má uplně rozbitý displej, tak se tam zeptal, za kolik by mu to opravili a za jak dlouho. Nakonec tam svůj mobil nechal s tím, že si ho za hodinu může vyzvednout opravený. Říkal jsem si, že teď jsem bez auta a Victor bez mobilu, tak jsme se tomu smáli. Pak jsme šli už totálně hladový se někam najíst. Victor si přál zajít na sushi, protože ho miluje. Pán v obchodě s mobily nám poradil, kde ho najdeme. Po chvilce jsme konečně usedli v restauraci a objednali si jídlo. Já jsem si objednal na ochutnávku jen dva kousky nějakého druhu sushi, které jsem už jednou zkoušel. Je to nějaký plátek lososa s rýží. Bylo to dobry, to mi chutnalo. A pak jsem si objednal nějaké kuřecí maso s rýží. Victor ten si nadiktoval nějaký obří talíř plný různých druhů sushi, tak byl spokojený. Restaurace byla pěkná a obsluhoval nás nějaký Francouz. Už mě lezou ty žabaři krkem ! jsou naprosto všude ! :D i na ulicích pořád potkávám francouzské turisty.
Po jídle jsme konečně vyrazili směrem na pláž a cestou jsme vyzvedli opravený mobil. Šli jsme okolo mého parkingu a viděl jsem tam pořád svého jeepa. Hned se mi ulevilo. Pak jsme šli okolo dalšího hotelu, kde jsem viděl nějakého pána jak předává taky nějakému pikolíkovi klíče od auta. Tak jsem se ujistil, že to tady takhle chodí i u míň luxusních hotelů a i když tam nejste ubytovaní. Když jsme došli na pláž, ujistili jsem se, že jsme ušli dostatečnou vzdálenost od části vyhrazené pro homosexuály, rozhodili jsme osušky a zaslouženě relaxovali. Bylo krásně a od oceánu foukal vítr, takže bylo snesitelně. Byli celkem velké vlny. Voda měla zase 30 stupňů, takže ani mě nedělá problémy rychle skočit do vody. Na pláži jsme si to užili a okolo 18:00 jsme se sebrali a jeli domů. Cestou nazpátek jsem trošku bloudil. Sjel jsem na blbou dálnici. Tady mají dálnice pět pruhů, takže člověk musí reagovat docela včas, když chce někde odbočit a sjet. Nakonec jsem najel na správnou dálnici a pak jsme v porádku dojeli domů. Večer jsem se rozhodl si uvařit míchané vajíčka se šunkou a sýrem. Měl jsem konečně pepř a sůl, takže jsem si celkem pochutnal. Jen ta otřesná nasládlá houska mi to kazila.
A konečně mi začal jít internet ! dva dny tady nešel, tak vám konečně zase můžu napsat :)
