Pak jsem vyrazil do školy a ještě než začala hodina jsem si zjistil nějaký informace o výletu na Bahamy, který škola nabízí. Původně se stačilo jen zapsat na nástěnku, že člověk chce jet, nakonec mi bylo řečeno že si tam musíme zavolat samy, neřekli mi proč ale že jinak to prostě nejde, ze se to prý musí platit dopředu. Výuka byla docela legrační, ta učitelka (Renata se jmenuje) je strašně fajn. Doufám, že až mi přendají výuku na ranní hodiny, tak ji budu mít taky – prý učí i ráno.
Jinak včera se mi povedlo si rejpnout do francouze Sebastiána. Nemá kreditní kartu ani mobilní telefon tady v USA, tak jsem si dělal legraci, že ve Francii nemaj ani na mobil a že kreditní karty ani neznaj :D tak se hrozně smál. Myslím, že tahle naše hra, nám dlouho vydrží :)
Jinak po škole jsme zašli do místní restaurace Cheese factory. Každý o tom tady mluví, dokonce i učitelka ve škole, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Nejdřív jsem si myslel že je to jen fastfood, ale byla to docela luxusní restaurace, kde stál pikolík, který nás usadil. Říkal jsem si, jaký tam asi budou ceny když to tam je tak luxusní a na urovni. Objednal jsem si nějaký kuřecí kousky se šťouchanejma bramborama za 11 dolarů, což je v přepočtu asi 185 Kč. Což se zdá hodně, ale když mi to pak přinesli, vyvalil jsem na to jen oči. To byla vyloženě hromada kuřat s hroudou brambor. Byly to regulérní dvě porce pro dospelýho člověka. Dokonce i já, který rád jim a sním toho hodně, jsem snědl půlku a půlku si nechal zabalit s sebou. Neskutečný. Takže ve výsledku to jídlo, na to kolik jsem toho dostal, bylo fakt levný. Kolikrát v pizzerii v Praze dá člověk tuhle cenu za pár stočených špaget na talíři o velikosti záchodové mísy. Určitě tam chci ještě někdy zajít, měli tam obří výběr jídla, tak zkusím zase něco jinýho.
Pak jsme přijeli na rezidenci, chvíli jsem byl na pokoji a pak vylezl až někdy po devátý večer, sešli jsme se dole a kecali. Pak když nás Carlos (správce) zahnal do pokojů, každý ho tu respektuje, je hrozně fajn, tak jsme ještě chvíli kecali na balkonu u pokoje já s tim Ondrou a dvěma češkama (Renata a Markéta). Ondra je taky pražák tak jsme pak rozebírali téma město versus vesnice, tak jsme si z nich dělali legraci. Ondra je právník a bude mu za týden 30. Vůbec bych mu to neřekl, řekl bych že je pomalu stejně starý jak já. On si z toho sám dělá legraci a říka, že mu ani moc nerostou vousy, že jednou za tejden bouchne dveřma a to mu stačí :D že těch pár chlupů opadá samo a že si založí jednou živnost a bude prodávat dveře na holení :D Kecali jsme asi do jedný do rána a pak jsme šli spát.
Dneska ráno jsem se byl na chvilku projít a pak jsem se odhodlal zavolat na tu rezervaci výletu na Bahamy. Sebastian tam chce jet se mnou, tak mě poprosil ať mu to zamluvím taky, protože on umí jeste asi hůř anglicky než já. Ten telefonát byl naprosto šílenej, byl jsem spocenej až bůhví kde,ještě k tomu to zvedla nějaká černoška a černoši hrozně mumlaj, takže je obtížnější jim rozumět. Chvílema jsem jí něco vůbec nerozuměl, po tom co jsem jí konecne pracně nadiktoval moje jmeno a datum narození, chtěla vědet jméno a datum narození Sebastiana, to jsem samozřejmě nevěděl. Tak jsem to musel zjistit, tak mi řekla at pak zavolám znovu. Když jsem to zjistil a zavolal znovu, zvedla to jiná ženská – jiná operátorka. Takže jsem celý proces musel absolvovat znovu, prostě jak naschvál. Když jsem ze sebe vymáčknul všechny údaje, chtěla po mě email, ten jsem nadiktoval do tý fáze, kdy jsem chtěl říct „zavináč“. Jenže opravdu nevím jak se tohle řekne anglicky, tak jsem jí řekl jestli je email nutný a ona se mnou docela soucítila a snazila se, byla hodná, tak řekla že ne. No pak jsem už jen nadiktoval adresu a číslo karty a zaplatil si ten výlet. Doufám, že jsem zaplatil správný výlet, ve správnou dobu, jinak už fakt nevím :D
No ted půjdu pomalu do školy, dneska budem mít jen poloviční výuku. Jdeme pak s tou učitelkou na loď a budem se plavit po místních kanálech – tomuhle městu Fort Lauderdale se říká Americké Benátky, tak by to mohlo být fajn. Udělám aspon nejaký fotky :)
