Ráno jsem vstal opravdu ve 4:30, hodil si sprchu a zabalil si sebou do batohu věci. Měl jsem připravené číslo na taxika, že bych si ho zavolal a adresu, kde jsem a kam se potřebuju dostat. Protože autobusem vůbec netuším jak by se tam dalo dostat. Říkal jsem si, že nejdříve půjdu kousek pěšky, že určitě nějakýho potkám, ale bylo dost mrtvo. Projelo jen pár aut a jelikož jsem se neodvažil zavolat a vysvětlovat přes telefon zase nějakýmu černochovi kde jsem, tak když jsem šel okolo nějakýho hotelu tak jsem na vrátnici poprosil, zda mi by mi nezavolal taxi, byl celkem ochotnej a učinil tak. Chvíli jsem čekal a pořád nic, tak jsem si řikal, bůhví jak to dopadne. Po chvíli jsem viděl v protisměru taxíka, ale ten zavolaný to rozhodně nebyl. Pač mě skoro přejel, ale já zběsile mával a byl jsem za něj šťastnej. Řidiči jsem ukázal adresu a dokonce věděl i to molo, od kterého to odplouvá. Pak když jsem vystupoval, kontroloval jsem, jestli všechno mám, nemohl jsem najít klíč od pokoje. Říkal jsem si, že to bude opravdu skvělý až před půlnocí přijedu domu a budu shánět Carlose kvůli klíči. Když taxikář odjel, nakonec jsem ten klíč našel hodně zvláštně zapadly v mý kapse, takže se mi strašně ulevilo. Chvíli jsem tam stál a pak přijel i Sebastian, taky taxíkem. Po chvíli čekání, jsme mohli přijít k celní a pasové kontrole – Bahamy jsou jiný stát, už to není USA. Když jsme došli k přepážce, kde se ověřovali rezervace, měl jsem celkem sevřený žaludek jestli to bude OK. Jestli mě pochopili jak jsem tam volal přes internet. Nejdřív nemohla rezervaci najít, tak jsem si pripadal jak vůl. Nakonec to ale dobře dopadlo. Prošli jsme a mě se trošku ulevilo. Dostali jsme žluté pásky na ruku a hurá do lodi. Lod byla celkem velká, byli tam dvě takový restaurace, casino, menší kino a na zádi byl bar se sezením a na uplném konci zádi lehátka s bazénem. Který však byl zezačátku vypuštěný, napustili ho až během plavby. V ceně jsme měli snídani, která byla formou bufetu, normálně jak na dovolené. Měli výbornou slaninku, alespoň tu američani umí, jinak jejich kulinářský umění je šílený, ale oni si myslí jak maj bohatý jídelníček. Jediný co je tu celkem dobrý je mexická kuchyně, jenže ta neni z USA ale z Mexika. Jinak oni tu maj vsechno jen smažený – hranolky, hamburgery, nachos a nebo hotdogy. No snídani jsme si užili, najedli se hodně a jelikož jsme věděli, že nemáme oběd tak jsme si naplnili batohy banánama a nějakejma buchtama :D Prostě provedli jsme to tzv. „počesku“ – dokonce i Francouzi to umí :D Pak jsme se váleli u bazénu na lehátkach, ty však byli okolo paluby na sebe tak namačkaný, že jsem se pomalu rameny opíral o ostatní lidi. Takže nic pro mě, nenávidím velkou koncentraci lidí na jednom místě. Po chvíli mě začlo hlodat v hlavě, co se vlastně budě dít, až vystoupíme z lodi. Taky jsem zjistil, že to co jsem platil po telefonu, zahrnuje pouze přepravu na Bahamy. Pak mě napadlo se podívat na letáky, které jsme obdrželi při vstupu na palubu. Na nich jsme se pak dočetli, že okolo přístavu nejsou žádné pláže a že si lidí musí zaplatit určité exkurze, ve kterých je zahrnutá doprava. A bylo tam napsáno, že lidi by si to měli rezervovat dopředu, že to často bývá dost plné. Byli tam na výběr tři exkurze, chtěli jsme tu, kde psali o nejhezčí pláži a že je to nejlepší způsob jak poznat bahamy. Běželi jsme rychle k přepážce – na takovou recepci (v lodi se dalo i ubytovat) a rychle si snažili zarezervovat výlet. Bal jsem se že to bude plný, byla tam i fronta. Pak by nás loď vyplivla v přístavu a maximálně pak spoléhali na taxíka. Naštěstí místa byli volná, takže jsme si zaplatili výlet. Tudíž to kvůli čemu jsem tam volal a platil přes telefon den předtím, byl pouze transport na bahamy ale oba jsme chápali, že v tom je už i ten výlet. Nastěstí to opět dobře dopadlo. Dostali jsme nový pásek přes ruku, že patříme k výletníkům a trochu se uklidnili.
Plavba trvala přes 4 hodiny. Přistáli jsme nakonec ve 13.00 na Bahamy a při vylodění dostali neviditelné razítka na ruku. (jsem jeste nikdy neviděl, dala mi razítko a ja nic neviděl. Prý je to vidět až pod nějakým scanem) Potom na nás už čekali autobusy, do nich jsme nastoupili a za chvíli vyjeli směrem na údajně jednu z nejhezčích plážích na Bahamách u který byla restaurace a v té jsme měli ještě oběd, který byl zahrnut v ceně výletu. V autobuse jsem si všiml, že tu na silnicích jezdí vlevo. Je to ještě pozůstatek po britských kolonizátorech. V autobuse byla strasna legrace, pan řidič byl totiž černoch a ty mají takový zvučný hluboký hlas. To by ještě nebylo tak vtipné, ale on měl docela nekvalitní mikrofon a měl ho snad přilepenej k puse, takže ve výsledku se linuly autobusem takový spíš prskající zvuky a nebylo mu vůbec rozumět. Ja jsem se začal na cely autobus strašně smát, pak to chytil i Sebastian a nejlepší byl černoch přede mnou, který byl američan a začal se šíleně smát taky a furt se na mě otáčel a smáli jsme se spolu a měli záchvaty smíchu. Ani on mu nerozuměl a to je Američan :D To nám vydrželo asi 15 minut. Byla to legrace :D
Pak nás autobus vyhodil u pláže, my šli do restaurace se rychle najíst, jídlo jsme do sebe rychle naházeli a chtělí jít už na pláž. Bylo skoro 14:00 a ve 15:00 měl být sraz, pokud lidi chtějí jít nakupovat a nebo ve 16:00 pokud nechtějí, protože v pět odplouvá loď. My jsme měli v plánu si užít pláž, tak jsme mysleli, že pojedem v těch 16:00. Což když si vezmete, je šíleně málo času. Člověk se jede podívat na Bahamy, pluje tam přes 4 hodiny, skoro pět, a pak má jen dvě hodiny volnýho času. Co se týče pláže, tak mě to trochu zklamalo, sice krásné molo a hezký bílý písek a voda, ale čekal jsem nějakou pláž plnou palem a palmy visící a rostoucí přes vodu, to tam ale vůbec nebylo. Jen nejaký lesík z bůhví čeho kousek od pláže. Já když se řekne Bahamy, si představím teda něco jinýho. A to ještě k tomu říkali, že je to jedna z nejhezčích na Bahamách, nebo teda psali to na letáku. Udělali jsme pár fotek a mě lákalo se podívat za roh pláže, jestli tam není ten správný zapadlý kus pláže, jestli to tam prostě nevypadá tak, jak jsem si představoval. Když jsme chvilku šli, přihnal se obří mrak a začlo neuvěřitelně hřmít. Pak se na obloze objevil blesk jak k*ava a já zůstal jen nehybně stát. Blesk byl tak strašně blízko nám, vypadal jak když je jen tak 50 metrů od nás. Ihned po něm začala burácet taková rána, že jsem se málem připrdl. Já mam běžně bouřky rád, ale tohle mi přislo tak neskutečně blízko a ta rána byla tak nahlas, takový ostrý zvuk, jsem si říkal, že tohle už asi nebude sranda. Za chvíli se strhnul tropický slejvák a tak jsme se se Sebastianem dohodli, že půjdeme na ty nákupy od 15:00, protože co dělat na pláži, když prší. Naskákali jsme do busu a za chvíli jsme byli v nějakým městečku a tam jsme měli 40 minut na nákupy :D Bylo tam pár takových stánků, vypadalo to jak vietnamský tržiště akorát místo vietnamců tam prodávali černoši. Plno kravin, od triček potisknutý nápisem BAHAMAS až po mušličky. Prostě naprosto běžný a obyčejný cetky a kýčovitý věci. Člověk si nic nemůže přivést ani z Baham a přitom si člověk řekne, jak to tam musí být exotický a neobvyklý. Nebo teda může přivést, ale nebude to nic, co by bylo originálního. Když jsme naskákali do autobusu, pořád pršelo. Jeli jsme zase směrem do lodi a čekala nás opět plavba přes 4 hodiny. Cestou se nám opět rozpovídal pan řidič, nebo spíš rozprskal do mikrofonu a já s mým černým „kamarádem“ jsme opět dostali záchvat smíchu a znovu se na mě pořád ohlížel a smál. Poté jsme dojeli k lodi, prošli jsme kontrolou, scanem se podívali na mé neviditelné razítko na ruce a nalodili jsme se.
Během plavby pak začala na lodi organizovaná a skoro nucená zábava. Mezi stoly kde se sedělo chodil černoch s mikrofonem, hudba řvala na celou loď a on se snažil vyzívat lidi k různym soutěžím a tanci. Američani se sami o sobě rádi baví. Nebojí se žádnýho ztrapnění a jsou docela bezprostřední. To může být do určitý míry celkem dobrá vlastnost, ne však v situaci kdy páry soutěží o co nejvíc sexy tanec a na tanečním parketu se začne kroutit velryba vážící 200 kg okolo svého manžela, který váží možná ještě o pár kilo víc. To se na to pak nedá ani koukat, to se člověk stydí i za ně :D V ceně výletu, který jsme zakoupili, jsme měli i večeři na lodi, opět formou bufetu, tak jsem se jím tam snažil vyžrat toho co nejvíc, na oplátku za ten uhnaný výlet. Dokonce tam měli bramborovou kaši, tak jsem si, říkal, že to zkusím. Když jsem tu jakousi hmotu nandal na talíř, říkal jsem si, že se to kaši moc nepodobá, když jsem to pak ochutnal, říkal jsem si, že to snad ani nemůže být z brambor. Já fakt nerozumím tomu, co se dá zkazit na kaši. Ale v Americe, tady je vsechno možný.
Do přístavu jsme dorazili až za tmy. Znovu jsem musel vyplnit celní prohlášení jako jsem vyplňoval při příletu do USA. Protože Bahamy nejsou USA a my opět vstupovali na území té nejmocnější země planety. Když nás hnali kroutícími se uličkami, vymezenými pro fronty a čekání (vypadá to úplně stejně jako když ženete dobytek ke značkování) už ve mě zase stoupala nenávist vůči přehnané americké byrokracii. Pas jsem poté předal ke kontrole americkému úředníkovi, který vnímá svoji práci jako tu nejdůležitější na světě. Pas si ode mě vzal. Než ho otevřel, zahmouřil oči a podíval se do dáli, porozhlídl se po místnosti, pak žvýknul žvýkačkou, náhlédl do pasu, odvrátil opět pohled, porozhlédl se jestli se náhodou v okolí opět něco nestalo, poté pozvedl obočí, podíval se opět do pasu, vrátil mi pas a na rozloučení ještě jednou žvýkl. Na víc důležitýho si opravdu už hrát nemohl. Je mi z těch američanů někdy fakt blbě.
Za rohem jsme oba se Sebastianem nadávali a mířili k taxíkům, který kousek odtamtud stály. Vzali si prvního v řadě, která tam stála, s tím že pojedeme oba stejným, protože rodina u které Sebastian bydlí, má dům cestou směrem ke mě. Tedy že on vystoupí první a ja pak pojedu dál. Když jsme dojeli k místu, kde je Sebastián ubytovaný, zaplatil a vystoupil. Já poprosil taxikáře zda by mě nevzal do rezidence. Taxikář byl černoch a byla to velká hrana, mladý, trošku mi připomínal herce Vin Diesla. Během cesty jsme si povídali. Byl to opravdu zážitek. Ptal se mě odkud jsme. Říkám, že já z ČR a on že byl z Francie. Taxikář nevěděl kde je ČR,ani kde je Německo ani dokonce kde je Francie. Ptal jsem se ho, jestli měl vůbec zeměpis. Odpověděl mi, že měli zeměpis, ale pouze o USA. Pak pronesl, že jsem asi bohatý když jedu tak daleko taxíkem, já že nejsem bohatý, že většinou jezdím autobusem. Pak začal mluvit o tom,že cestování do Evropy je pro bohatý a že na to nemaj tady lidi a proč by někam jezdil, když má všechno v USA. Říkal jsem mu, že v Evropě jě krásná historie a příroda taky, že je tu taky hezký život. On na to, že prý pojede příští rok do Švýcarska, který ani neví, kde je a že si prý musí zařídit cestovní pas, protože ho nemá, že ho nikdy nepotřeboval. Stěžoval si jak je to cestování drahý, ale přitom mě vezl v autě, který si nemůže u nás dovolit 80 % lidí. Měl monitor, přes celý středový panel v autě, na které měl GPS. Dokonce se mě zeptal, zda Vůbec obecně tu jezdí na silnicích v autech, které člověk nevidí pomalu ani v Evropě, spousty aut jsou různě vyumělkovaný a fakt hezký. Poté na mě taxikář vybalil, že mu budu muset zaplatit celou cenu od přístavu až k mé rezidenci, ptal jsem se proč, když část cesty platil Sebastian a on, že mě nabral ale stejně jako jeho už u přístavu. Kdybych vystoupil se Sebastianem, můzeme se o cenu podělit, ale tim že on vystoupil a já jel dál, musel jsem proste platit cestu od přístavu až k sobě domů, ikdyž cestu k Sebastianovi celou zaplatil on. No radsi jsem se s ním nehádal, taková velká černá opice – to není dobrý mu odporovat. Navíc mám dojem, že to takhle tady chodí, že jsem to už někde i slyšel. Dal jsem za taxíka fakt hodně peněz a když zastavil u mé rezidence a já vystupoval, zrovna vycházeli nějaké dívky z rezidence ven a on začal tak strasne zaujatě koukat a očumovat je, tak jsem mu řikal, že jsou hodně mladý, at si dává pozor tak řekl „OK“. V Americe člověk může mít totiž sex od 18 let, to neni jako u nás už od 15. Když jsem přišel na pokoj, za chvíli jsem umřel únavou, byl to dost vyčerpávající den.
No a dneska ráno jsem chtěl vstávat v devět. Vybil se mi telefon a tak mě to nevzbudilo, ale vzbudilo mě něco jiného. Bouchla mi plechovka spritu v mrazáku, že se až otevřela lednice a vysypal se led z vystřelené plechovky. Asi osud nebo nevím, prostě náhradní budíček, protože mě to vzbudilo v dobu, kdy jsem chtěl zrovna vstávat. Dneska jsem chtěl hlavně spojit s domovem, ale nešel tu zrovna internet. Strašně to tu někdy blbne, mě to hrozně vytáčí, hlavně že Amíci lítají do vesmíru, ale nemůžou mít normální stabilní internet. Dlouho jsem byl na pokoji a zpočátku odpoledne šel udělat nákup, takový trošku větší. Měl jsem první volný, celý den. Šel jsem do největšího supermarketu, který tu je nejblíže. Vzal jsem nákupní košík a házel vše co jsem potřeboval, bez ohledu na to kolik unesu, protože jsem to hodlal udělat stejně, jako to tu dělávaj ostatní. Vzít prostě košík až k sobě domů, ikdyz to mám 15-20 minut pěšky. V supermarketu jsem se nestačil divit tomu, co tam člověk může najít. Mají tam tři uličky regálů, které jsou plné mrazáků s polotovarama, předsmaženýma hranolkama, pizzama atd. Neuvěřitelné množství polotovarů. Tak takhle žijí v USA, vaří z polotovarů. Když jsem chtěl koupit sůl, musel jsem koupit asi kilové balení, protože neměli menší. Když jsem chtěl koupit máslo, vzdal jsem to protože tu měli jen tříkilové kýble. Když jsem nakupoval rýži, dokonce jsem si tu všiml 9kilového pytle rýže. Jak říkam, oni jsou prostě jiný, ja tomu prostě nerozumím. Nakoupil jsem toho asi nejvíc za celou dobu, zaplatil jsem a pak jsem si to pěkně štrádoval s nákupním košíkem až domů. Američani, které jsem cestou potkal ani na mě nějak divně nekoukali, asi je to tu normální. Ondra mi říkal, že to tu takhle dělá každý, takže jsou tu na to asi zvyklý. No vybalil jsem nákup a byl spokojený, že jsem si udělal konečně velký nákup. Akorát jsem tu nešťastný z toho jídla, vaření mi zabírá hrozného času a když tu člověk chce jíst nějaké polotovary nebo venku za normální ceny, není to nic moc. Jedině fastfoody, ale to člověka taky nebaví furt. Ach bože, jak rád bych si dal knedlo vepřo zelo :)) Teď sedím dole s pár lidma a kecáme, užíváme volného času v neděli :)
