Tak sem píšu až po dvou dnech, ale bylo to všechno časově náročné. Včera rano jsem měl být v 10:00 v půjčovně. Victor chtěl jet se mnou, tak jsme si rano dali sraz a vyjeli autobusem směrem do půjčovny. Vyřízení půjčení nebylo tak nějak nic složitého, ale člověk který se mnou vyřizoval rezervaci nebyl zrovna nějak extra přívětivý a příjemný, tak jsem čekal jak se mě bude snažit okrást nebo mi strčit nějaký horší auto než bych měl mít. Navíc se vůbec nesnazil mluvit nejak srozumitelně, někdy jsem měl docela problemy mu rozumět, tak jsem měl zase na sebe vztek, že umím špatně anglicky. Zaplatil jsem si navíc pojištění auta, takže jsem zaplatil celkově dvakrat tolik, ale co se dá dělat. Pak mi řekl, at si na chvili sednu, že za chvíli přijde s klíčkama od auta. Měl jsem obavy co dostanu. Ale nakonec jsem byl mile prekvapen. Dostal jsem lepší auto než jsem měl dostat. Řekl bych, že je to vyšší kategorie než za kterou jsem platil. Takže mi přilepšili. Asi tam neměli auto mé požadované kategorie, ale už mi potvrdili den před tím přes internet rezervaci, tak mi dali za stejnou cenu lepší :) Dostal jsem Jeep Wrangler. Pro ukázkové foto klikněte =>> ZDE <<=
Je to dobrý autíčko, jsem s tím spokojený a má to i docela velký kufr, tak můžu nakupovat fakt hodně piva ! (Ahoj mami :) ) No po tom co jsme ho vyzvedli, jsem jel trochu natankovat. Zde v USA se tankuje prostřednictvím automatu. Zvolíte si druh nafty, protáhnete automatem kreditní kartu a začnete tankovat. A kolik natankujete, tak se vám automaticky strhne z účtu. Zní to jednoduše, ale já zaboha nemohl natankovat. Pak se ozval na celou pumpu nějaký rozhlas, ze kterého bylo slyšet jen samé prskání. Tak jsem se ohledl na prodejnu, která patřila k benzínové pumpě a pán za kasou tam na mě mával. Tak jsem šel dovnitř a on se mě ptal jakou mám kartu, tak jsem mu ji ukázal a on mi řekl, že tahle v tom automatu nefunguje a že mi spustí tankování a pak až dotankuju at se vrátim zaplatit kartou dovnitř. Nakonec se povedlo. Litr nafty tu stojí 17 Kč. Krásná to cena :) Po natankování jsme jeli směrem domů, abych zaparkoval auto a pak mohli jet do školy. Ve škole se sice dá platit, ale asi se za to musí platit, tak to chci nejdřív zjistit jak to je.
Ve škole jsem se totálně vytočil, protože plno lidem změnili výuku na ranní a nám, kteří máme úroveň angličtiny 5, ji nezměnili. Uplně mi to zkazilo náladu, protože jsem si zrovna půjčil auto, tak jsem čekal, že bych ho mohl pořádně využít, když bych měl ranní hodiny a ono ne.Byl jsem dokonce znovu ve školní kanceláři a říkal jsem jim, že čekám na změnu výuky už dva týdny, že jsem si půjčil auto a jen mi řekli, že je to mrzí, ale že je tu ted hrozně moc studentů a zrovna nejvíc těch, studjící stejnou úroveň angličtiny. Asi jsem to půjčení uspěchal, ale každý o tom mluvil, jak už určitě tenhle týden dostaneme ranní výuku, že už jsem s tím nějak tak žil, že se to povede. No ted s tím už nic nenadělám. Hlavní je, že ho mám na 2 víkendy. Celkově na 11 dní.
Po škole když jsem přijel k rezidenci, jsem nasedl do auta a s Victorem jsme jeli do velkého supermarketu Publix, kde mají i české pivečko Pilsner Urquell ! Chvíli jsme to hledali, protože dřív jsme jezdili do jiného supermarketu, ale díky pokynům Ondry, který mi řekl, kde to je, jsem to našel.Udělal jsem velký nákup, hodně vod, piva a takových těch těžkých věcí, protože jsem měl autíčko ! JUPI ! Když jsme se dostali zpátky domů. Bylo už skoro 9 hodin večer. Ten den hrozně rychle utíká, když má člověk odpolední školu.Ondra slavil narozky a je tu hodně známý a oblíbený, tak se tu sešlo zase hodně lidí, asi tak 50. Ondra neboli Andrew nakoupil nějaký pizzy a pití a snažil se ostatní tim na den svých narozenin potěšit. Když jsme přijeli z nákupu, hned mi říkal, at si jdu rychle něco vzít, ale bylo mi to blbý tam nenajedený přijít a vyjídat to tam. Tak jsem se najedl ze svého na pokoji. Ale bylo to od něj milé. Koupil jsem mu k narozeninám malou basičku Plzínky, tak byl rád. Večer tu byla celkem dobrá párty, bylo tu strašne moc čechů. Asi tak 11. Byli tu i uklízečky česky a pak nějaký kluci češi, který se znají s Ondrou. Pak přijel i Sebastian a když jsem potkal Carlose, zeptal jsem se ho, jestli u me můze Sebastian přespat, protože to má domů daleko, bydlí tu u nějaké americké rodiny a přijel na rezidenci jen kvuli party a ja tu mam 2 postele. Carlos s tím neměl vůbec problém. Tak tu u mě pak Sebastian přespal. Později přijelo i dost lidí ze školy i pár puberťáků z mé třídy. Je jim 16 a chtěli po mě vsichni pivo. Jsem jim to odmítl dát, nebudu tu dělat každýmu ježíška a navíc 16 let je v Americe hodně hodně málo na to, aby pili alkohol. Jsem ochotný dát pivo Sebastianovi a Victorovi, ty mi za to pak i daj peníze, jsou starší a znám je líp. Ale nebudu tu kažého dotovat a nechci mít navíc problémy. Byl to fajn večer, zpívalo se, tančilo se. Fajn oslava narozenin :) Šel jsem spát docela brzo, protože jsem byl domluvený s Victorem, Sebastianem a Sofií, že druhý den pojedeme do Miami !
Ráno jsme měli v 8 vyrážet, ale tak nějak jsme trochu se Sebastianem zaspali, tak jsme vyjeli nakonec v 8:30. Naházel jsem rychle věci do batohu, popadl pár map, které jsem si připravil a vyjeli jsme. Cesta do Miami je celkem jednoduchá, je to pořád podel pobřeží neustále rovně.Cca 45 km. Jel jsem tak nějak podle intuice a podle oceánu. Horší bylo, když jsme asi po hodine dojeli do Miami, tak jsem nevěděl kde zaparkovat, kde je nejhezčí pláž a kde se dá parkovat. Sofie měla nějakého průvodce, tak jsme tak nějak trefili k Miami Beach. Docela dlouho jsme ale hledali místo na parkování, všude bylo plno a parkování bylo všude placené. Nakonec jsme našli jedno místečko, zaparkoval jsem a šel zaplatit. Předplatil jsem parkování na 3 hodiny, s tim že se půjdem projít, protože bylo dopoledne tak nebylo jeste takové horko (ikdyž dopoledne je tu, jak odpoledne v Řecku) a pak později prodloužíme parkování a půjdem se koupat. Podel pláže byla hodně dlouhá promenáda, plná palem, parků a restaurací. Miami je opravdu hezký, moc se mi to líbilo. Hodně těch míst tady je strašně čistých. Žádné odpadky, zeleň perfektně upravená, každý keřík dokonale zastříhnut, neexistuje tu kousek trávy, který by nebyl posekán a veškeré plochy jsou snad posekané úplně na stejnou výšku. Dokonce jsem si všiml, že prostě se tady mnohem míň práší než třeba v Praze.Všeobecně mě Florida překvapila čistotou. Tady bych dokázal pochopit i to, jak v Amerických filmech chodí doma v botech. Chvíli jsme se procházeli podel promenády a později jsme odbočili do jiné ulice a šli směrem k pěší takové hlavní turistické třídě. Kde bylo hodně obchodů a opět hodně restaurací. V jednom obchodě se suvenýry si Sofie všimla nějaké nabídky výletů po Miami. Že s námi autobus objede nejdůležitější místa v Miami a nakonci výletu se pojede na menší výlet na lodi, která obepluje pár ostrovů, kde mají slavné celebirty své letní sídla. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, protože by nám to zabralo hrozně moc času zjistit co bysme měli vidět a kde to najít. Zaplatili jsme to a jelikož bylo teprve krátce po 10:00 ráno a výlet měl začínat až v 13:30, šli jsme zpět k autu a vzali jsme si osušky a vyrazili na Miami Beach. Pláž je je v Miami naprosto obří. Strašně široká a snad nekonečně dlouhá. Bylo opět naprosto šílený horko, oceán opět strašně teplý a asi tomu tady ani jinak nebude. Na oceánu byli dost vlny, tak jsme chvíli blbli ve vodě a pak relaxovali na pláži.
Bylo tam okolo hrozně moc zvláštních lidí. Samý takový slizký typy lidí a prišlo mi že je tam hrozně moc homosexuálů. Jsem si říkal, že je to nějaké zvláštní, že tu jsou nějaký zvláštní lidi v tom Miami. Pod skoro každým slunečníkem jsem pak viděl mužské páry s krátkými upnutými plavečky. Furt mi to šrotovalo v hlavě a nechápal jsem a až po chvíli jsem si všiml, že za námi vlaje obří vlajka homosexuálů. Byli jsme na části vyhrazené pro homosexuály. Začal jsem se smát a ostatní na mě koukali jak na blázna, když jsem jim to vysvětlil tak se taky zhrozili a začli se smát. Tohle se může povést jen mě, poprvé v Miami a zrovna si natáhnu ručník na pláži pro čtyřprocentní.Okolo 12:30 jsme se sbalili a šli znovu k autu. Připlatili jsme další parkování a šli jsme směrem k místu srazu, odkud měl vyrážet autobus a zašli si na jídlo.
Cestou k autobusu jsem tak nějak pozoroval lidi okolo. Na Floridě je šíleně moc černochu, obvzlášť tady v Miami, tady je bělochů fakt málo. Nejvtipnější tady jsou černošky u těch jsem si všiml jednoho nepsaného pravidla. Čím větší má proporce, tím menší má na sobě oblečení. Občas je tu člověk opravdu pohoršen tím, co vidí a někdy je to fakt dost nehezký :D Oni se vůůůbec ale vůůůbec nestydí a už absolutně neznají něco jako soudnost. Takže když jsme v Miami chodili po ulicích, dost jsme se nasmáli, protože to co člověk tady potkal - to bylo lepší jak nějaký Cirkus. Neskutečně jiná kultura, uplně odlišný lidi. Každý druhý černoch - chlap, je tu dost namakaný. Každý ma potetovaný snad celé tělo a na krku tuny zlatých řetězů a přívězky z diamantů. Prostě jak z amerických filmů. Byl to zajímavý zážitek. Po tom co jsme došli k autobusu, jsme do něj nastoupili a vyjeli na výlet. Řidič nám ukázal hlavní ulice s obchody a potom nám ukázal luxusní čtvrti zbohatlíků, kde jsme mohli vidět naprosto nesekutečně luxusní domy s krásnými zahradami.Pak jsme zajeli do části zvané Little Havana, protože ji založili přistěhovalci z Kuby a pak jsme na chvíli zastavili u obchodu s doutníky. Po návštěvě Littla Havany jsme jeli směrem k přístavu v Miami a tam jsme čekali na loď a naší předplacenou vyjížďku. Po chvíli dorazila naše loď, která vypadala jako pirátská loď a vypluli jsme mezi ostrovy, které jsou propojené mezi sebou malými mosty. Z lodi byl krásný výhled na Miami a dokonce jsme na chvíli spatřili ve vodě delfiná, který asi skákal radostí, že nás vidí. Když jsme pluli podél ostrovů, kde na jejich pobřeží byl jeden velký a krásný dům vedle druhého, začal do mikrofonu mluvit někdo z posádky a začal říkat komu patří jaký dům. Viděli jsme letní sídla Madonny, Ricky Martina, Shakiry, Jennifer Lopez, Jackie Chan, Enrique Iglesiase, Antonio Banderase, Silvestr Stalona a mnoho dalších známých celebrit. Už si ani nevzpomínám koho dalšího. (Později přiložím fota)
Bylo to docela zajímavý. Každý ten dům - letní sídlo, mělo přístup k moři, svoje molo, svoji jachtu nebo obří motorový člun, velký bazen, nádhernou zahradu s palmami, no prostě krása. Bylo tam i pár volných pozemků jako stavební parcely, jedna v přepočtu 187 milionů Kč, kdybyste měl někdo zájem :))
Po příjezdu zpět do přístavu, na nás čekal opět autobus, který nás hodil zpět do centra Miami. Bylo skoro 19:00. Šli jsme k autu a znovu si prodloužili parkování, protože jsme se chtěli jít někam na večeři a pak se projít znovu po pěší zóně, kde bylo hodně obchodů a pár jich navštívit. Noční život v Miami je hodně živý. Neskutečné záplavy lidí, neskutečně moc černochů, hrozný cvrkot, tam by člověk dokázal stát a jen pozorovat lidi. Zašli jsme na jídlo do nějakého neznámeho fastfoodu ale nebylo to nic jako McDonald nebo KFC. Dal jsem si tam nějaké kuře s rýží, bylo to moc dobrý. Po jídle jsme prošli pár obchodů a pak jsme šli zase k autu. Bylo už skoro 22:30 když jsme vyjízděli směrem domů. Cesta zpět byla trošku víc dobrodružná, protože jsme občas nevěděli zda jedem dobře, dvakrát jsme se museli otáčet, ale nakonec jsme to zvládli celkem dobře. Vyhodil jsem Sebastiana u domu kde bydlí a do rezidence jsme dorazili před půlnocí. Byl to hodně náročný den, nachodili jsme hodně kilometrů, ale bylo to super a zase jsem viděl další pro mě doposud nepoznaný kousek světa. Chtěl bych do Miami ještě jednou, na pláž a projít se ještě po pár obchodech. Protože na to dneska kvůli tomu výletu nebylo moc času.
Fotky dodám později - nejspíš zítra, já se omlouvám ale je tu 2:30 a já už na to nemám teď energii, snažil jsem se napsat aspon zážitky, když jsem tu ted dva dny nic nepsal, abyste veděli jak žiju :) Dobrou noc :) ...