Poslední dny se stávají takové poklidnější. Konečně mám pocit, že mám trochu víc času a nikam pořád nespěchám. Ve středu byla ve škole pořádná legrace. Když jsem vešel do třídy, seděl tam už arabák Ahmed a opět měl výraz vedoucího teroristy z Talibanu. Pak si mě všiml a na jeho tváři se objevil obrovský široký úsměv, podal mi ruku a pozdravil mě. Tomu říkám „první zdání klame“. Chvilku jsem s ním dokonce povídal, pak mi řikal, že zná Ondru a zdál se nakonec celkem fajn. O hodině jsme si povídali o rituálech nebo o zvycích, které máme. Jeden brazilský kluk nám pověděl o své „úchylce“ mít vše zorganizované a pak nám pověděl že má všechno v lednici polepené cedulkama a nápisema napřídklad: rajčata, voda, maso, jogurty atd. Strašně jsme se u toho nasmáli a Connie z toho byla úplně vedle. Ty hodiny teď probíhají strašně zajímavě. Všechno je formou zábavy a dost se dozvím i o jiných kulturách a o jiných lidech. Dokonce jsem se pak dověděl, že citoslovce zvířat jsou různé v různých jazycích. Já jsem třeba myslel že prostě celosvětově dělá pes „haf haf“. V angličtině je to například „huf huf“. Ve španělstině „muf muf“ a ve francouzštině „mau mau“. Člověk fakt zjistí spoustu zajímavostí, když potká lidi z celého světa.
I lidé ve třídě mi mnohem víc vyhovují, máme tam dost Korejců a Japonců a oni jsou strašně komický. Je s nima legrace a mají smysl pro humor, do toho ještě Conie takže je prostě spoustu situací, kdy se celá třída doslova „mlátí smíchy“. Jen závěr hodiny mě celkem rozesmutnil. Conie nám říkala, jaké má problémy s touhle školou a že bude chtít změnit zaměstnání. Že vedení školy nějak nemůže vystát její dobré vztahy se studentama a že z toho jak chodí občas za náma chodí v pátek na rezidenci měla potíže. Nechápu jak se jí můžou montovat do jejího volného času mimo pracovní dobu. Nějak jí vyhrožovali, dávají jí pokaždý nejhorší učebnu, nebo tu ve které je největší zima. Prostě tam nemá s vedením dobré vztahy. Chce prý odejít a učit na střední škole nebo někde jinde. Je to neuvěřitelný paradox. Pro mě je to nejlepší učitelka a pro školu „nejhorší a problémova“? koukám že tyhle problémy jsou celosvětově a lidi jsou blbci všude. Že prý ji kolikrát vynadali, že se nedrží striktně knihy a občas ukazuje nějaké naučná videa nebo tak. Jenže její způsob výuky je prostě nejlepší. Škola totiž nepochopila jedno, a to že učení angličtiny není zdaleka jen o učebnici, ale je to o přístupu toho učitele o tom, co vám vypráví a o tom jaký ve vás probudí zájem mluvit. Proč učitelka kterou jsem měl minulý týden problémy nemá a je tedy braná za „lepší“? když z nás dobrovolně nedokázala vyloudit větu, protože nás hodiny nudily a všichni jsme byli naprosto otrávený a bez zájmu na něco se ptát nebo cokoliv dělat a mluvit. Takový učitel je správny? Co se drží striktně knihy, okřikuje vás abyste si nepovídali se soudem a vlastně paradoxně díky tomuhle všemu vyvolává ve studentech to, že nejsou schopni učitele respektovat a nemají zájem a chuť mluvit a učit se anglicky, protože je to prostě nebaví? Tohle je naprostý paradox. S Connie jsem se dozvěděl spoustu věcí, zajímavě vypráví, je strašně zábavná, má s námi kamarádský vztah a to v člověku vyvolá pocit naprosté bezprostřednosti a pocity toho, že nejste ani ve škole a bavíte se s ní jako byste byli její kamarád a automaticky reagujete na její otázky, příběhy a prostě se zajímáte a hlavně samy od sebe mluvíte anglicky. Automaticky od vás přichází nějaká reakce, která je PŘIROZENÁ a ne vynucená, jako tomu bylo u předchozí učitelky. Tímhle stylem se člověk naučí mnohem víc anglicky a i mnohem víc ho to baví a hodiny utíkají a jsou užitečné. Bylo mi jí pak líto, když jsem nad tím zpětně přemýšlel. Jsem rád, že jsem jí dostal jako učitelku. Pak nás poprosila ať to nikomu ve škole nebo ostatním studentům neříkáme a všichni ji automaticky respektovali. Ano, ona si dokáže respekt získat tím, že si jí prostě oblíbíte a o tom to je.
Po škole, bylo hezky tak jsem šel na pláž a šel na dlouhou procházku. Mám pocit, že tu nedělám moc pohybu, tak jsem se prošel podél oceánu a ušel pár kilometrů. Chtěl jsem jít dál, ale najednou se vyvalil obří mrak tak jsem otočil a utíkal pomalu domů. Byla tu pak pěkná bouřka a hromy takový, že jsem i nadskočil ze židle jak jsem se lekl :D
Ve čtvrtek když jsem přišel do třídy, pozdravil jsem se s Connie a prostě hned jak jsem jí viděl, tak jsem se musel smát. Ona hned vyjekla ten svůj smích a pak mi říkala, že mám tak usměvavý výraz vždycky a že když mě vidí, musí se vždy smát :D Škola opět utekla a bylo to fajn. V pátek bychom měli jít do pizzerie s lidma ze třídy, protože se takhle Conie loučí se studentama, kteří o víkendu odjíždí. Pátky jsou tu takové volnější, právě kvůli odjezdům některých studentů. Jen dva studenti ze saudské arábie budou mít smůlu, nemohou jíst, protože je Ramadán :D Pak jsem si chvíli povídal s korejcem Hanem, samozřejmě je z Jižní Korey, protože ze severní nemohou lidé cestovat, je tam tvrdý komunismus. Říkal mi dokonce, že byl v Praze, ale že to nějak poplet a přijeli tam v zimě, asi si myslel, že tu máme v zimě teplo, nebo nevím :D Prý se mu v Praze líbilo. Všech co jsem se ptal a byli tam, tak z ní byli nadšený. Skvělé to město ! :)
Po škole jsem šel opět na dlouhou procházku podél moře, mám to rád. Vezmu si vždycky mp3 přehrávač a pouštím si písničky a jdu, až dokud chci podél vody. Člověku není ani takové vedro, protože fouká u vody vítr, tak je to snesitelné. Pláž je tu nekonečně dlouhá, takže je nemožné dojít někam na konec. Pláže jsou podél celé Floridy. Ušel jsem hodně km a udivilo mě jaké hotely tu jsou podél pláže. Jsou to třeba i 25 patrové obří budovy. Já v tom nenašel nic jiného, než snahu vydělat co nejvíc peněz z co nejvíce ubytovaných lidí. Ty hotely možná mají luxusní a hezké pokoje, ale na pohled vypadají hrozně. V podstatě jak paneláky u nás. Navíc to vůbec nemá logiku, protože v odpoledních hodinách když se stáčí slunce na západ, tak obří budovy vrhají na pláž stín, což zrovna není praktické. Po procházce jsem se dohodl s Victorem, že zajdeme na Sushi. Objevil tu nějaký restaurant, kde se jí formou bufetu. Za 16 dolarů, můžete sníst toho kolik chcete. Zkusil jsem zase pár kousků sushi, ale upřímně, pořád tomu nějak obecně nemůžu přijít na chuť. Tak jsem se opět najedl jídlem připomínající naší „čínu“. Je dobré, že mají nabídku i něčeho jiného než sushi. Dobře jsem se najedl. Já bych mohl jíst čínu v podstatě každý den, mám ji moc rád. Victor to za mě zaplatil, protože v sobotu odlítá, tak to bral jako takové gesto k rozloučení, nedal se říct, tak jsem mu poděkoval. Bylo to od něj hezký. Večer jsem si užíval volného času. Teď je to všechno mnohem lepší, necitím se tak uhnaně. A za chvíli mě bude dělit jen 14 dní od návratu ! Jupí !
