Fotky

Tak po dlouhé době vkládám zase nějaké fotky. Můžete je vidět =>>ZDE<<= :)

Ve středu po škole jsme měli na plánu jít na místní diskotéku. Ondra mi řekl, že když tu jsem, stojí zato se tam podívat. Je to taková luxusnější diskotéka a nevím na co si tu hrajou, ale člověk by tam měl jít nejlépe v polobotkách a v košili. Prostě v dost formálním oblečení. Plno lidí mi už říkalo jak je tam kvůli oblečení kolikrát nepustili. Koupil jsem si kvůli tomu černý boty, takový botasky a vzal si košili a nové džíny. Když jsme tam večer přijeli taxíkem, čekali jsme chvíli frontu na vstup a pak mi nějaká gorila řekla, že mě tam nepustí, protože mam tenisky. Tak jsem se začal rozčilovat, že jsem si ty boty koupil kvůli tomu a že jsou černý, protože mi bylo řečený, že hledí hlavně na to jestli jsou černý. Asi jsem byl tak otravný, že se na mě jen otráveně podíval a řekl ať mu dám vstupný 10 dolarů a jdu. Tak se mi ulevilo, protože už jsem myslel, že jsem tam jel zbytečně taxíkem a rovnou zase pojedu domů. Trochu me to naštvalo a zkazilo naladu, protože když jsem přišel dovnitř, tak nejenže tam bylo spoustu lidí v bílých keckách třeba, ale dokonce jsem tam viděl i lidi v žabkách, tak to mě totálně dorazilo. Lidí tam bylo jak smetí, šílený, jen 5 minut zabralo se vždycky protlačit na záchod, který mě tu v barech a na diskotékách vždy šokují. Okolo umyvadla je spoustu balíčků cigaret, žvýkaček, mýdel, krémů a ubrousků a dokonce tam stojí černoch, který když jdete k umyvadlu tak mu nastavíte ruce, on vám vymačká mýdlo na ruce a když si je umyjete, podá vám ubrousky. A pak si samozřejmě snaží říct o spropitné. V Americe opravdu vědí jak plýtvat peníze a zvýšit provozní náklady, když zaměstnávají takovýhle nesmysly. Dokonce se divím, že jednoho černocha neměli v kabince, aby vám pomohl po vykonané potřebě :D No Ondra měl pravdu, je to zážitek vidět a pak vědět, že už tam nikdy víc nepůjdu. Seděli jsme tam jak pecky u narvanýho stolu a ani si nepovídali, protože tam hrozně řvala muzika. Ale nakonec jsme tam byli snad až do tří do rána.

Druhý den ve čtvrtek, jsem ani nešel do školy, byl jsem dost unavený a nebyl jsem schopný vstát. Tak jsem chyběl druhý den za celou dobu co tu jsem. Ráno jsem chvíli kecal s uklízečkama, vzbudili mě protože mi tu chtěli uklidit a řikala mi, že do mého pokoje chodí nejradši, že z celé rezidence tu mám nejvíc uklizeno a hlavně čisto, tak mě to zase potěšilo. Tak okolo poledního jsem jel s Ondrou pujčit auto, protože jsme plánovali nějaký ten výlet, tak si půjčil hezký auto za dobrou cenu. Po delší době byl hezký den, tak jsme pak šli na pláž a tak nějak jsme se celý den poflakovali a relaxovali. Byl nějaký odliv, který jsem tu ještě neviděl, voda byla strašně mělká, tak jsme si sedli na bobek ve vodě a asi dvě hodiny jsme si povídali, takhle ve vodě. Byli jsme tam ještě s jednou brazilkou a pak jednim klukem z Argentiny. Bylo to fajn, člověk zjistí hodně zajímavostí o jiných zemích. Večer jsme pak šli já, Ondra a Denisa na pravý americký hamburger. Denisa je češka - kamarádka Ondry, co sem za ním přijela. A zjistil jsem zajímavý informace, ta Denisa se zná se sestřenkou Jíti, která se jmenuje Míša, chodila s ní prý na střední školu, tak jsme byli naprosto šokovaný, jak je svět neskutečně malý, fakt neuvěřitelný. Jinak hambáč byl fakt dobrý, byl čerstvý a nebylo to z fastfoodu, tak jsem si pochutnal. Ale už se fakt těším na české jídlo. Večer jsme ještě chvíli povídali a domluvili jsme podrobnosti o pátečním výletě na Key West, což je nejjižnější výběžek USA a je v podstatě už v Golfském zálivu.

V pátek jsme se ani neučili a šli jsme s Connie na pravou americkou snídani, vzala nás do takového řetězce Dennys, kde jsou ty klasické sedačky u oken a chodí tam paní a pořád vám dolévá kávu. To se mi tady na tom líbí, že když si objednáte třeba kolu, zaplatíte jednu ale oni vám během vaší návštěvy pořád doplňují skleničku s nápojem a naúčtujou jen jednu cenu. Ale asi to bude tim, že to bude všechno z prášku nebo sirupu, něco jako u Mcdonalda nebo KFC. Ke snídani jsem si objednal omeletu a bylo to moc dobrý, ikdyz ono se na omelete snad nedá ani nic zkazit. Na snídani jsem poznal novýho studenta, jednoho němce a je s nim hrozná legrace, ale už si nepamatuju jeho jméno. Tak jsme se hodně nasmáli, tak plánujem zajít večer nekdy na pivo. Je to fajn, když člověk najde někoho takovýho, protože můžete s ním jít ven, máte o čem mluvit, nasmějete se a ještě si procvičíte angličtinu. Jsem rád, že tu s těma lidma komunikuju, nemusim si vyčítat že bych byl zrovna nějaký typ co sedí pořád sám zavřený v pokoji a nevyužije tuhle příležitost ke zlepšení angličtiny. Po americké snídani jsme šli zpět do školy. Ondra měl už tzv. graduaci, protože mu tu teď na chvíli končí výuka(na chvíli si ji přerušil, protože tu za ním přijedou ještě další kamarádi z ČR), tak dostal diplom a papír s výsledkama z testů, tak jsem ho nafotil když mu ředitel gratuloval. Je to hezký, volá každého studenta podle jména, se všema se vyfotí a všichni tleskaj. Taky mě to čeká příští pátek. No a škole odpoledne jsme vyjeli směr na Key West. Cesta byla dost zdlouhavá protože byl hustý provoz, asi kvůli tomu že byl pátek odpoledne. Je to skoro 300 km, takže je to asi okolo 4 hodin čisté jízdy, protože tady se jezdí hrozně pomalu. Ale v autě byla strašná legrace, já se tak dlouho nenasmál jako při jízdě autem, jeli jsme ve 4, já, Ondra, Denisa a pak jeste jedna Ukrajinka Káťa. Holky pořád otravovali že někde chtejí zastavit a nebo si dojít na záchod a Ondra se vždycky začal hrozně rozčilovat a mávat rukama a tak. On je hrozně komický a já se nemoh přestat smát pokaždý když k nim promluvil a dal najevo svůj nesouhlas s něčím. V pátek jsme tedy nedojeli  ani na Key West a našli si večer nějaký nocleh asi 150 km od cíle  na jednom z ostrůvků asi uprostřed celého výběžku. On celý ten výběžek je totiž složený z úzkých ostrůvků, které jsou pospojované mosty a šířka každého toho ostrova byla kolikrát akorát tak velká, jako šířka silnice. Key West kam jsme jeli, je uplně poslední z těch všech ostrůvků. Našli jsme ubytování na podruhý a celkem pěkný. Bylo to kousek od baru na pláži, který vypadal jak na Hawaii. Svítil měsíc, moře bylo totálně klidný a byla krásná teplá noc (jako skoro vždy tady). Bylo to tam krásný, hlavně z baru se dalo jít po schodech na tři různý věžičky, kde bylo takovy soukromý sezení a člověk tam měl svůj klid a koukal z výšky na moře osvícené měsícem. No prostě neuvěřitelná pohoda. To jsme si fakt užili, v baru nebylo ani moc lidí, hrál tam nějaký chlap na kytaru, takže tam byla živá muzika, byl to prostě zážitek. Šli jsme spát asi ve dvě ráno a v sobotu jsme vstávali před devátou ráno. Udělali jsme dost fotek, protože to tam bylo hezký a pak jsme se sbalili a jeli na Key West. Na Key West jsme dorazili okolo 1 odpoledne, projeli jsme mestem, z auta jsme viděli pěkné pláže a pak jsme v centru zaparkovali auto a šli se někam najíst a napít. Všude bylo hrozně moc lidí, na ulici byli na té hlavní pěší třídě spoustu stanů, kde prodávali to jejich hrozný pivo a pak různý jídlo a hlavně humry. Všude to byl samý humr a langusty nebo podobný potvory. Zjistil jsem, že to tady je velká specialita a měli nějaký doslova festival zaměřený na humry. Prostě jako mají Němci October Fest kde pijí pivo, taky oni mají Lobster Fest a jí tyhle potvory. Po chvíli jsme objevili nějakou restaurace, kde opět nabízeli především hamburgery, tak jsem si dal nějaký přírodní kuřecí řízek, protože na hambáče jsem znova chuť zrovna neměl. Byli jsme dost zníčeny, bylo hrozný vedro a cesta byla celkem únavná. Všichni tu jezdí strašně pomalu, silnice zrovna nebyla dálnice a ikdyž to nebylo tak daleko, člověk to jel hroznou dobu. Po jídle jsme se vrátili do auta a chtěli jsme najít nějaký hotel. Když jsme vyjížděli z nějakých garáží, kde jsme parkovali, Ondra platil parkovné z okýnka auta, u přístroje se závorou. Já jsem doslova brečel smíchy. Parkovné stálo 8 dolarů a on do stroje ládoval dolar po dolaru, teď mu to ty dolary nechtělo přijmout, stáli jsme tam hrozně dlouho a on byl z toho uplně nervní a když tam pak cpal poslední dolar, spadnul mu na zem z okýnka auta, v tu ránu uplně vykřiknul a začal se rozčilovat a nadávat na celou Ameriku, na lidi a na všechno s USA spojené. Nemohl na dolar, který mu vypad ven na zem dosáhnout, protože seděl v autě a byl blízko tomu přístroji, tak ani nemohl otevřít dveře a sebrat ten dolar. Takže se začal vyklánět z okýnka a natahovat se a při tom pořád křičel a nadával a já se prostě pořád mlátil smíchy. Byla strašná legrace. Pak jsme vyjeli hledat hotely a to byla fakt síla. Najezdili jsme tu strašných kilometrů a ptali se asi v 25 hotelích a všude bylo beznadějně plno. Pak jsme zjistili, že na plno hotelích a motelích je na cedulích neonový nápis „NO VACANCY“ což znamená, že mají plno. Pak jsme s velkou nadějí navštívili jeden, kde tento nápis nesvítil, úplně jsem tam vběhnul ale nakonec měli stejně plno – zapomněli to rozsvítit :D Pak jsme se snažili jet směrem zase zpátky k hotelu kde jsme spali z pátku na sobotu, protože jsme si říkali, že to tam bylo krasný a že i dost lidí říká, že kolikrát je to hezčí na těch ostatních ostrůvkách. Tak jsme se tak nějak smířili stím, že na Key Westu už nebudem a pojedeme směrem zpátky. Ani v hotelu kde jsme spali už místo neměli, pak jsme dospeli k závěru, že jsme měli obrovský štěstí, že jsme vůbec našli místo na tu jednu noc. Po nekonečném hledání jsme se nakonec rozhodli, že pojedem domů a že to Ondra zvládne odřídit, protože já ho nemůžu vystřídat. Tady může řídit auto jen člověk, který  si to auto půjčil, tak to nechtěl riskovat. Když jsme ujeli asi 50 km a zastavili, že naberem benzín, ta Denisa si uvědomila, že nechala peněženku na jiné benzínce, kde jsme stavili. Nechala ji na odpadkovém koši. To bylo něco pro Ondru, ten začal špačkovat, že to tam už stejně nebude, ale já ji chápal, já bych tam chtěl jet taky, kdyby se to stalo mě, tak jsem se ani nerozčiloval a stejně náš výlet byl už u konce. Bylo to asi přes půl hodiny cesty zpátky na tu benzínku a tu peněženku tam měli i s penězma. Někdo to dal tý pokladní. V peněžence měla všech 1500 dolarů což je asi něco okolo 25 000 Kč, v tomhle je Amerika dobrá, nikdo z normálních lidí si nedovolí to ukrást, ale asi měla i štěstí. Denisa dala pokladní 50 dolarů jako poděkování,oddychla si a vyjeli jsme směrem domů. Nasmáli jsme se zase hodně, dělali jsme si pořád cestou legraci, že jsme strávili skoro celý víkend v autě a jak jsme tam pendlovali pořád po hotelích sem tam, že už to tam známe jak svoje boty. Domů jsme se vrátili o půlnoci, hodili jsme si sprchu, najedli se a pak se sešli ještě na pokoji u Ondry, popíjeli a povídali si a nakonec jsme šli spát v šest ráno.

Celou neděli jsme se poflakovali a nedělali naprosto nic. Odpoledne jsme šli zase na pláž a popálili mě medůzy, bylo jich tam teď nějak moc a předtím jsem je tam vůbec nikdy neviděl. Později sem si šel během odpoledne na chvíli lehnout, protože jsem byl dost unavený a pak mě vzbudilo zběsilé bouchání na moje dveře. Ondra byl během toho co jsem šel na pokoj a spal jsem, na nějaký pool party, což je party že sedíte v bazénu a popíjíte. To je tady v USA dost populární. Měl na sobě úplně mokré oblečení a byl naprosto rozčílený, že Denisa někam odešla a on nemůže do pokoje, tak jsem mu musel půjčit nějaký oblečení, tak jsem se zase hodně nasmál, protože on vždycky když je dost společensky unaven, tak vyloženě civí jak velryba :D Večer jsme si tu pak hodně povídali s rusy a přijeli sem nějaký nový němky. Tak jsme tady s Ondrou a s nima povídali celý večer, tak jsem si procvičil zase moji angličtinu a měl jsem dobrý pocit, že využívám tyhle chvíle k tomu prostě mluvit anglicky.

V pondělí ráno jsem zaspal a probudil se až v 9:30. Nějak jsem zapomněl, že už je pondělí a začla mi zase škola, tak jsem se rychle probral a jel do školy a přijel jsem tam akorát na přestávku, takže jsem ještě stihl napsat test, protože ten píšem vždycky až po přestávce. Byl to můj poslední test, tak jsem ho nechtěl zmeškat. Byl docela těžký, protože jsem nebyl na tý první hodině, kde Connie vždycky říká na co se mám speciálně připravit a podívat. Nakonec to ale dobře dopadlo a měl jsem 86%. Po škole tu zase pršelo a pak jsem šel volat s těmi nejbližšími. Ono se to nezdá ale já na tom skypu strávím dohromady třeba 3,5 hodiny když si zavolám se všema :) Ale vždycky mě to tak potěší a zvedne náladu. Pak jsem zašel pokecat za Ondrou a dneska mi říkal, že neví co bude dělat až odjedu. Že jsem dobrý parťák, tak mě to potěšilo. Docela jsme se za poslední dny zblížili a hodně nasmáli. Je s ním hodně legrace, je to správný Čech – pivař. Dokonce mi vyprávěl,  že den předtím než jsem přijel, si říkal, že by se mohl už taky přijet nějaký kluk čech a pak jsem přijel já. Taky dobrá náhoda a ještě k tomu je z Prahy a má pokoj vedle mě. Kdo by to čekal, že přiletím do USA na Floridu a budu mít pokoj vedle Čecha z Prahy. On je ten svět fakt malý ! I když teď už má pokoj jinde, musel se přestěhovat do jiného, má teď takový velký, vypadá to tam jak byt, takže se tam scházíme a povídáme si, dneska upek kuře a udělal bramborovou kaši, tak jsem se cítil na chvíli zase jako doma ... :)

Tak jsem konečně zase něco napsal. Omlouvám se všem čtenářům , ale byl jsem mimo internet a poslední dny byly trošku chaoticky. Už se na vás všechny moc těším :)

V neděli jsem se rozhodl, že zajedu opět do obřího obchodního centra Sawgrass Mill, největšího nákupního centra v USA. Mám totiž před sebou už jen jeden volný víkend, protože ten poslední, už pojedu domů a ten jediný volný víkend možná pojedu na Key West, což je nejjižnější výběžek Floridy a možná USA vůbec a tak pokud jsem si chtěl ještě nakoupit něco na sebe, celý volný nedělní den se pro to hodil.Ondra chce totiž půjčit auto a vyjet někam na výlet a na Key Westu shodou okolností taky ještě nebyl, tak jsem si říkal, že bych se k němu přidal a na auto mu přispěl. Byla by to pěkná „tečka“ za prázdninami strávenými na Floridě. Snad se to povede, auto si Ondra opravdu půjčí a podívám se tam.

Do nákupního centra to mám asi hodinu a čtvrt autobusem, takže hodně velká dálka, navíc to tak zvláštně objížděl, že jsem celou dobu v autobuse nebyl zas až tak uplně přesvědčený, kde a kdy přesně vystoupit. Celý den bylo od rána naprosto zataženo. Dorazila sem velká oblačnost z bouře Emily, která se nad Floridou měla vyřádit ale nakonec nedorazila. Rozbila se o pohoří v Dominikánské republice, takže tu bylo akorát úplně pod mrakem. Chvílema i poprchávalo. Po dlouhé cestě jsem nakonec trochu podle intuice správně vystoupil a šel asi 5 minut pěšky až jsem došel do nákupního centra. Tentokrát tam bylo snad ještě víc lidí, než když jsem tam byl naposled s Victorem. Prošel jsem opět spoustu obchodů a nakoupil si ještě pár věcí na sebe, které bych u nás nesehnal a už vůbec ne za takovou krasnou cenu. Když jsem tak procházel ty obchody a zkoušel si věci na sebe, zjistil jsem kolikrát, že mám velikost trička S a kalhot zase kolikrát 36. Přitom u nás mam trička L maximalne M a kalhoty šířku 32 nebo 33. Nechápu styl jejich číslování, ale kolikrát člověk absolutně nerozumí, jakým stylem tu číslování oblečení vedou.O to horší je to, kdyby člověk chtěl přivést něco druhým, protože ikdyby znal velikosti, tady je to ve výsledku uplně jiný. Ve výsledku se to pak projevilo tak, že třeba džíny jsem si zkoušel asi až na počtvrtý. Což zase takový problém až tak není, nebo alespoň u nás ne. Zjistíte že vám jsou kalhoty velký a rovnou si dojdete pro z kabinky pro jinou velikost a zase nazpátek zalezete. Tady však ne, tady pokud chcete jít do kabinky, musíte požádat obsluhu aby vám odemkla, potom zkontroluje kabinku, zda je prázdná, pak se vás zeptá kolik kusů vnášíte a pak na dveře napíše nebo pověsí cedulku s číslem určující počet kusů oděvů, které jste si do kabinky přinesli. Takže jsem 4x někdy dokonce i 6x otravoval toho samého člověka, aby mi pokaždé odemkl kabinku. Jakmile totiž kabinku opustíte, sama se zamkne a dveře se vždy dobouchnou. Ve výsledku si prostě připadáte jak uplný blbec, protože neustále máte pocit, že někoho otravujete a za druhé si říkáte, že si o vás musí myslet, že jste uplně neschopný, když si zkoušíte jedny džíny asi 5x, protože nejste zvyklý na jejich nesmyslné číslování oděvů. Mě to přijde jak když oni musí za každou cenu zaměstnat někoho. To by bylo takové ušetření nákladů, kdyby tam nestál šašek, který vám pokaždý odemkne kabinku abyste si něco mohli zkusit, zaroveň by to ušetřilo i hodně času, protože to zdržuje. Navíc všichni co v dané prodejně pracují, tak mají sluchátka s mikrofonem, něco na styl FBI policistů z amerických filmů, a prostřednictvím toho spolu komunikují. Tudíž, když potřebujete jinou velikost, pracovník se pootočí, vtlačí si sluchátko hlouběji do ucha, mikrofon přiblíží k ústům, skoro „tajně“ pronese že zákazník potřebuje ono číslo velikosti a pak vám ho někdo jiný přinese. Prostě typická gesta tajných agentů amerických filmů, asi si tady na to hrají rádi.
Nákupy mě totálně vyřídili ale musím říct, že jsem pořídil. Do nákupního centra jsem přijel něco po poledni a odjížděl jsem  po 7 večer. Odpoledne začalo navíc pršet a pršelo i celý večer. Po nákupu jsem šel na zastávku čekat na autobus. A věřte nebo ne, národ který lítá do vesmíru ještě neobjevil něco, jako přístřešky na zastávkách. Takže jsem tam v podstatě moknul a krčil se pod nějakým stromem. Podle doby po kterou jsem na autobus čekal bych řekl, že mi ten předešlý autobus akorát tak nějak ujel pomalu před nosem. Nadával jsem na zastávce česky, kde ten autobus k sakra je, protože mě ničilo to čekání a ještě v dešti, když se člověk nemá kam schovat. Ještě, že černoši co tam mokli se mnou, mi nerozuměli. Když autobus přijel, byl vevnitř klasicky vychlazený snad na 17 stupňů, což člověk opravdu uvítá, když nastoupí docela promoklý (ironie). Pak člověk nemá nastydnout. Jsou fakt blázni. Přijde mi jak když sen každého autobusáka bylo v dětství být zmrzlinářem. Jinak si ty přehnaně vychlazené autobusy neumím vysvětlit. Když jsem seděl v autobuse, říkal jsem si, jak už jen dojedu domů a odpočinu si a natáhnu se v křesle. Pak však najednou zastavil řidič na některé zastávce a prohlásil, že dál nejede, že končí. Vůbec jsem to nepochopil, proč v půlce trasy skončil. Asi mu „padla“ tak nás prostě vyhnal a jel dom,  nebo nevím :D Říkal jsem si, že tedy půjdu pomalu směrem domů, než pojede další, protože nenávidím čekání. Nakonec to dopadlo tak, že nejel žádný a já šel obtěžkaný taškami asi 4 km až domů. No alespoň jsem měl pohyb. Ale večer jsem šel spát dost brzo, ten den mě zmohl a nohy mě dost bolely...

V pondělí mě čekal, pokud dobře počítám už můj 4 test. První část výuky nás vždycky učitelka připraví na test a děláme opakování. A po přestávce test napíšeme. Conie nás vždycky dost dobře připraví, tak se mi test povedl a měl jsem něco málo přes  90%. Tak mám zatím ze všeho dobrý pocit. Ve škole to bylo zase fajn, akorát takový trošku mrtvější a dost nových tváří všude okolo, hodně lidí tento víkend odjelo. Dny teď začínají být víc stereotypní. Člověk nemá auto, takže žádné cestování, žádné nově věci a pátý týden to tu pro člověka už není nic moc novýho.  Těšil jsem se, že po škole půjdu na pláž, ale odpoledne se opět rozpršelo a bylo ošklivě. Takže nebylo nic moc co dělat a byl jsem v podstatě zavřený v pokoji a koukal na nějaké seriály. Pak za mnou přišel Ondra a přinesl mi chleba, ale ne žádný americký ale evropský, v podstatě český, chutná jak naše šumava. Byl totiž s rusy v ruském obchodě co je v Miami a oni ty rusové mají strašně moc podobných věcí a potravin. Takže to pro mě chutná jak náš chleba ! Hned jsem si dal půlku bochníku do mrazáku, abych to celé využil a nemusel vyhazovat. Taky jsem si po škole koupil v supermarketu teflonovou pánvičku za pár dolarů, protože to nádobí je tu šíleny a ikdyž chci udělat jen jednoduché míchané vajíčka, všechno se hned připálí. Dokonce jsem si naložil i utopence, ale ocet a místní uzeniny mi nepřijdou zrovna nějak chutný, tak uvidím, jaké budou, až se pořádně uleží, ale nadějně to moc nevidím.  Později večer jsme se pak na chvíli sešli u bazénu a povídali si. Přijel nějaký Turek od okurek, ale je celkem fajn a ani nevypadá jako Turek. Docela tak nějak přemýšlím, že jsem tu ještě nenarazil na žádného studenta ze severských států, jako je Norsko, Švédsko, Finsko atd. Tyhle národnosti sem snad vůbec nejezdí, zvláštní. Asi mají v svých zemích dobrou výuku angličtiny a nemají potřebu sem jezdit, nebo nevím.

Ve středu jsem byla škola opět fajn, hodně jsme si povídali o restauracích tady a o dávání spropitného a porovnávání tohoto zvyku s Evropou. Conie nám říkala, že tady je to asi uplně něco jiného. Číšnici mají třeba hodně nízký plat a celková jejich výplata se tedy točí okolo toho, kolik si vydělají hlavně na spropitném. Ten systém je tu tedy založený trošku jinak. V podstatě restaurace zaměstnávají číšniky jen za velmi nízké platy, se kterými je nemožné se uživit, číšnici tu tedy žijí jen ze spropitného. Kolikrát se tu setkáte i s tím, že spropitné máte rovnou započítané i v účtu, který vám přinesou. Vysvětlovali jsme jí, že u nás spropitné není považováno tak za „povinné“ jako tady, že u nás je to brané jako dobrá vůle, tady to má trošku jiný význam. Mají to tu prostě jinak zařízené. Číšníci tu prý mají třeba jen 50 kč/hod  (prý tu tohle zaměstnání dělají zejména nevzdělaní lidé) a jen díky spropitnému se uživí, to pak chápu i tu přehnanou posedlost okolo spropitného zde v USA. Hodně jsme si povídali, byla to naprosto uvolněná hodina. Connie zase pronesla pár vtipů a mě přijde vždycky hrozně komická a začnu se vždy hrozně smát. Ona má vždycky radost, že se tomu někdo směje tak mi vždycky děkuje, že díky mě si nepřipadá blbě, že má pak pocit, že se taky někdo jejím vtipům zasměje, protože já se taky chytnu všeho a ne každý je takové povahy. Je to milý :)

Po škole jsem na chvíli zašel na pláž, bylo pod mrakem ale i přesto člověk cítil jak sluníčko praží i přesto. Avšak později se zase přihnala bouřka a slejvák. Teď tu prší dost často a už není tak hezké počasí jako ze začátku mého pobytu. Byl jsem tedy spíš zase zavřený na pokoji ale udělal jsem si topinky ! z evropského chleba  a na chvíli se díky chuťovým buňkám ocitl jednou nohou doma:)

Jak já už se těším na tu naši zemičku a na všechny mé nejbližší ! už se to blíží :)

Fotky

Tak sem konečně přidávám oficiálně fotky z krokodýlí farmy, dal jsem i fotky co fotil Victor.
Fotky můžete najít =>>ZDE=<<

No a další nové fotky můžete najít =>>ZDE=<<, protože jsem musel založit nové album.

Pátek byl super den. Ráno opět škola a opět zábavná díky Conie. První část hodiny jsme dělali něco v učebnici a pak si povídali. Na základě nějakého článku v učebnici, se nás Conie ptala zda jsme romantici. Ptala se i brazilskýho kluka, který musí mít vše organizované a všude musí mít u potravin v lednici štítky s označením co je co. Conie opět nezklamala a zeptala se ho, zda je romantik. On odpověděl, že ano. A ona se hned zeptala, zda když dává dívce třeba prstýnek, jestli jí na to nalepí cedulku s nápisem „prstýnek“. Tak jsme se zase nasmáli. Vše bral s humorem. Celkově tahle třída je lepší i díky lidem co tam chodí. Jsou všichni takový ještě víc veselejší a všichni mají vyloženě smysl pro humor. Po přestávce jsme se druhou část výuky už neučili. Pátky jsou zde vždy volnější, protože se loučí se studenty, kteří o víkendu vždy odjíždějí. Conie nám řekla, at si přineseme nějaký klobouky nebo čepice, jentak pro legraci a že objedná dvě pizzy. Měla na hlavě takový vtipný klobouček z palmového listí, byla hrozně vtipná :D  Brazilský kluk se smyslem pro organizaci pak došel pro hotové pizzy a druhou část „výuky“ jsme si povídali, jedli pizzu a koukali na nějaké videa. Po škole se v suterénu shromáždilo hrozně moc lidí. Pak mi došlo, že bude docházet k předávání certifikátů pro studenty, kteří již odjíždějí. Pak přišel i ředitel školy s mikrofonem a volal jednotlivé studenty ať si převezmou svůj certifikát. V davu jsem zahlídl Sebastiana. Odlítal dokonce už v noci z pátka na sobotu, takže večer ani nemohl přijít na rezidenci a pořádně se mnou rozloučit. Protlačil jsem se davem a šel jsem se s ním rozloučit a popřát mu příjemný let a že jsem ho rád poznal. Podali jsme si ruce a pak mi řekl, že kdybych chtěl, můžu klidně za ním do Francie přijet. Vypadá to, že mám do Francie dveře otevřené :) Po rozloučení jsem utíkal na autobus. Doma jsem se chvíli zdržel a odpoledne se šel projít podél pláže. Mám to strašně rád, jít po nekonečně dlouhé pláži, poslouchat hudbu a nohy si máčet v Atlantiku. Člověku to pročistí hlavu. Ne že bych měl nějak těžký život a měl si na co stěžovat, ale tak však víte, je to prostě fajn :)

Vrátil jsem se asi v osm večer a pak jsem si dal sprchu, převlíkl se a šel k bazénu v domnění, že tam už bude spoustu lidí popíjet, protože byl pátek večer a to se vždy na naší rezidenci sejde spoustu studentů. Bylo tu však naprosto mrtvo, dokonce to vypadalo, že půjdeme asi brzo spát a ani nepůjdeme do místního baru. Pak před desátou se najednou vynořilo asi 15 lidí a začalo se to tu plnit a začalo tu být konečně živo. Po jedenácté hodině, když nás správce Carlos vyhnal, jsme si vzali taxíka do místního Rockbaru. Nevím, proč se to jmenuje zrovna Rockbar, když je to normální bar a nemá s rockem vůbec nic společného. Bar byl moc pěkný. Dalo se sedět venku a když člověk chtěl mohl si jít dovnitř zatancovat a nebo i sedět uvnitř. My jsme seděli hlavně venku a občas zašli i dovnitř. Koupil jsem si tam nějaký drink v obří sklenici na nožičce, bylo to dobrý a bylo toho hodně. Pivo tu mají samozřejmě hrozný a hlavně točený pivo mají v hospodách strašně drahý. Není divu, že u nás to pije každý, protože u nás je to pomalu nejlevnější nápoj v restauracích vůbec. Tady to berou asi jako za nějaký luxus, nebo nevím. Při tom v obchodech má pivo stejnou cenu jak limonády. Což mi teď dochází je vlastně ve výsledku pořád dražší než u nás. U stolu jsem seděl a povídal si hlavně s ruskými kamarády z rezidence Nikitou a Vladimirem a pak s Ondrou a Victorem. Neuvěřitelně to tu žilo. Bar je hned u pláže, která je jen přes silnici. Tady na této promenádě noční klid od 22:00 nevedou. Noční život jak má být. Pokud člověk chtěl jít dovnitř, musel prokázat že je mu víc jak 21. Což Victorovi samozřejmě neni, je mu pouhých 17, ale jedna francouzska znala místního DJ (ani nechci vědět podrobnosti jak ho poznala) ale díky ní tam Victora pustili. Přimluvila se za něj, takže jsem nakonec zablbnul na parketu i s Victorem. Později dorazili i moje obě učitelky! Renata, kterou jsem měl první 14 dní a i moje současná učitelka Conie. Byla legrace, chvíli jsem s nima povídal a pak s nimi i zaskotačil na parketu. Jsou naprosto bezprostřední a strašně fajn. Takový by tam měli být všichni učitelé. Myslím si, že tohle studenti hrozně ocení. Že i když já jako student neumím uplně dobře anglicky a dá se říct do určitý míry packám jejich jazyk, oni mají chuť přijít a trávit páteční noc s námi. Je to strašně fajn a navíc, člověk procvičí díky povídání s učitelkami naprosto neplánovaně angličtinu i mimo školu. Na památku jsem se pak s nimi vyfotil. Ten večer jsem si fakt užil. Renata s Conie odešly asi před 3 hodinou ranní a já odešel chvíli po nich a vzal jsem si taxíka zpět domů. A dost vyčerpaně jsem ulehl…

V sobotu jsem se vyloženě poflakoval. Spal jsem dlouho, koukal na seriál na notebooku, polehával a nabíral energii po dlouhé noci. Po poledni za mnou přišel Victor, že má sbaleno a přinesl mi nějaké jídlo co mu zbylo, tak jsem si z toho něco málo nechal. Jo i Victor bohužel odjel. Podal mi asi třikrát ruku a pak mě dokonce přátelsky objal. Bylo to od něj milý. Musím přiznat, že chvílemi během pobytu, byl dost nesamostatný a v době kdy jsem chtěl být třeba po škole chvilku sám tak on se mě pořád ptal jestli nepůjdu támhle a tuhle a někdy mi to bylo trošku otravný. Ale teď to možná vypadá, že mi to bude chvílema i chybět. Byl to fajn kluk se smyslem pro humor. Nikdy mi nic nezůstal dlužný a byl asi z dobrý rodiny. Zažil jsem tu s ním docela dost legrace. Což se o moc Francouzích říct nedá, oni jsou to často prostě žabožrouti, celkem suchaři. No jak se říká, vyjímka potvrzuje pravidlo. Okolo jedné pro něj přijel odvoz na letiště a teď už je asi někde ve vzduchu...já už chci taky !!!! :)

Odpoledne jsem zašel místního nákupního centra, které mám asi 15 minut autobusem, tak jsem se trochu potuloval a trochu samotařil. Zašel jsem si na výbornou čínu a skvěle jsem se najedl. Dneska večer jsem ani dokonce nebyl dole u bazénu. Bylo tu hrozný mrtvo a nijak se mi ani nechtělo. Tak nějak odjeli lidi, které jsem tu znal nejlíp a se kterýma byla legrace. Italové Dominico a Francesco, se kterýma jsem se vždycky aspoň na chvíli ve škole zastavil a popovídal, už odjeli také. Odjel vlastně takový ten velký turnus, který sem přijel se mnou a jen málo lidí zůstalo. Minulý týden dorazili na rezidenci dva nový kluci z Venezuely a jsou celkem fajn ale jinak Ondra a rusové Nikita a Vladimír, jsou vždy zárukou dobré zábavy, jsou fajn. Díky změně výuky a odjezdu pro mě známých lidí a příjezdu nových, teď zase poznávám nové tváře. Do školy přijíždí teď hodně rusáků a dokonce jsem tam teď zaznamenal i nového čecha, se kterým naštěstí nechodím do třídy. Když jsem ho zahlédl poprvé,  říkal jsem si odkud ho k sakru znám. Pak mi došlo, že jsem ho viděl na lodi když jsem první víkend jel na Bahamy. Byl tam se svojí mámou a věděl jsem, že je to Čech, stál jsem totiž kousek od něj a povídal si s ní. Bohužel vím i jeho orientaci, kterou díky svému chování a otřesné intonaci nezakryje. Stejně jako svojí slizkost. Pro tohodle člověka nejsem Čechem, ale cizincem :D