..

Ráno jsem vstával okolo deváté a v deset ráno jsem měl sraz se třemi francouzi, že zajdeme na pláž a konečně se vykoupat v ATLANTIKU ! Pláž máme daleko asi 100 metrů, v podstatě jen přes ulici. Bylo krásný slunečný ráno ale opět šilený horko. Když jsem šel k vodě, čekal jsem jak bude chladná, vždyt se to o oceanech i říká, že jsou mnohem chladnější třeba než moře. Tady na Floridě je ale všechno jinak, voda je snad stejně teplá jako vzduch a večer možná i teplejší.V takhle teplý vodě jsem se ještě nikdy nekoupal, ani v bazenu :D ikdyž možná jo, v bazenu co máme tady v rezidenci, tam je ještě teplejší.

Na pláži jsme byli jen dvě hodky a pak šli na pokoje si hodit sprchu a připravit si některý věci do školy a pak jsme si dali opět sraz a šli na autobus do školy. Ještě než jsme šli do školy, stavili jsme se v nějaký restauraci, nevim zda to můzu nazvat za restauraci, bylo to něco mezi fastfoodem a restaurací. Když si člověk objednal jídlo, zeptali se ho na jméno a potom když jídlo bylo hotový, podle těchto jmen volali a řvali na celou restauraci. Bylo to docela vtipný :)
  Když jsme přišli do školy, viděl jsem už hodně známých tváří z předešlého dne. Je strašně hezký, že s lidma který se člověk viděl jednou a zná je jenom chvíli mu druhý den podavaj ruku a ptájí se jak se máš. V americe frčí fráze "Hey ! How you doin ! " Díky ty angličtině se tak nějak odbouravají osobní zábrany, ostychavost atd. V podstatě tu člověk vychází líp s cizincema, kteří normálně bydlí tisíce kilometrů od nás, než s lidma u nás v ČR. Má to celý zvlástní a hezkou atmosféru. Každý díky tomu mnohem líp zapadne, než by zapadl do nějaký party např. čech v ČR. Ještě než nám začala hodina, byl jsem si zažádat a zapsat se do čekacího listu na přeřazení výuky na dopoledne, protoze z toho dne člověk pak nic v podstatě vůbec nic nemá, tak uvidím kdy mi vyhoví :)
Výuka nám začla ve 14:00, ve škole je asi 12 takovych menších tříd, kde zdi tvoří prosklena stěna, takže z vestibulu každý vidí že probíhá výuka. Učebny jsou luxusně a nově vybavený, škola je fakt pěkná. Maj dokonce takovou speciální elektronickou tabuli - fakt hustou, ještě jsem takovou nikdy neviděl. Člověk píše na takovou bílou tabuli a podle toho pohybuje rukou, ale ve skutečnosti na ni nepíše - projektor jen promítá na tabuli to co "jakoby" píše, takže ji nemusí mazat protože se to všechno jen promítá :D je to trošku složitější vysvětlit, ja to ještě nikdy neviděl.

Ve třídě nás je 16 a výuka probíhá podobně jako na střední škole. Práce s učebnicí, textem a různé skupinové diskuze s tím že místo učitele poslouchá rodilého mluvčího, což je samozřejmě velký rozdíl hlavně v tom, že pokud něčemu člověk nerozumí, je mu to vysvětlený opět v angličtině, což je zase na jednu stranu dobrý. Škola nám skončila v 18:00, pak jsme jeli domů a ja se stavil ještě pro něco v supermarketu. Autobusy podělaný tu jezdí jen každou pul hodinu i ve špičce, mimo ni možná i jednou za hodinu. Američani jsou v tomhle divný. Zvláštní je, že autobusy nejsou vůbec nějak plný, možná proto jezdí jen jednou za půl hodiny. To by jeste zas takovy problem nebyl, kdyby jezdili podle řádů, jenže jsou tu znamý tím, že to vůbec nedodržujou. Navíc zastávka autobusu tu vypadá tak, že je jen přilepena menší cedule na pouliční lampu, na ní je napsano BUS a pod tím číslo autobusu, který tu staví. Neni tu však ani jméno zastávky ani jizdní řád, kdy to jede. Což znamená že člověk musí neustale jak vůl tahat s sebou leták s jízdním řádem, který je ve výsledku uplně na nic, protože si autobusy stejně jezdí jak chtěj. V tomhle jsou amíci dost zvláštní. Než jsem se vrátil z nákupu bylo pomalu 20:00.
Poté jsem vybalil nákup - hlavně tu velkou basu piv jsem dal chladit do lednice. Pak jsem zavolal své milé na skypu a potom si udělal něco menšího k jídlu. Dneska dolu k bazenu mezi lidi asi nepůjdu, jsem z těhlech prvních dní nějak strhanej. Furt nějaký běhání, zařizování, všechno je pro člověka nový, do toho to vedro a od příjezdu jsem se jeste poradne moc nevyspal. Tak jdu na to :) dobrou zítra....

První den v terénu !

Tak ubytování nakonec proběhlo naprosto v klidu. Čekal tu na mě do půlnoci správce jménem Carlos, předal mi klíče a řekl, že přijde druhý den mi říct více informací, ze musím byt unaveny z letu tak ať si jdu lehnout. Je hrozně v pohodě a hodnej. Pokoj je super, je tu klimatizace a to je hlavní, jinak tu mam i svoji televizi, lednici, dřez i vařič. Každý pokoj má i svoji koupelnu a záchod. Trochu jsem si vybalil a šel spát, protože cesta sem byla dost dlouhá a náročná .) Druhý den jsem vstával před devátou protože jsem měl mít sraz s Carlosem ohledně informací. Ještě než jsem šel za ním na recepci rozhledl jsem se okolo a na dveřích od sousedního pokoje jsem zahlídl českou vlajku, což mě docela potěšilo. Na setkání se správcem (Carlosem) jsem se potkal s francouzem, který přiletěl ve stejný den. První člověk se kterým jsem se tu snažil komunikovat, jmenuje se Cedryk a je z Paříže. Na setkání s Carlosem jsem se zjistil, že vedle mě  v pokoji bydlí opravdu čech – kluk a že je tu hodně dlouho (skoro rok) a je tu trochu „boss“.

Když nám Carlos všechno sdělil šel jsem na pokoj, vzal si peníze, mobil a foťák a šel se porozhlednout okolo. Cestou jsem měl v plánu si koupit nějaký potraviny na pokoj. Carlos mi řikal at jdu směrem od centra, že tam jsou supermarkety, já jsem byl samozřejmě hrozně chytrej a šel jsem směrem do centra – vždyt tam přece musí byt cestou nějaký supermarket. Nebyl – Carlos měl kupodivu pravdu. Nachodil jsem celkem asi 12 km, bylo naprosto umorný vedro, zapomněl jsem se ještě k tomu namazat a na pokoj jsem pak dorazil naprosto vyčerpany. Cestou jsem si koupil jen lahev vody, protože se mi nechtělo tahnout velky nakup takovou dálku. Potom co jsem došel k rezidenci jsem šel směrem k supermakretu o kterém mi Carlos říkal a koupil si něco málo potravin. Pak jsme došel na pokoj a ve dvoře kde je bazén, jsem slyšel nějaký hluk – už tam seděli u bazénu lidi a popíjeli, dal jsem si pár piv abych odboural stud a šel dolu za nimi. Celkem ochotně se mi jich několik představilo, po chvíli jsem se anglicky seznámil si místním bosem – čechem Ondřejem – každý mu tu řika Andrew. Je to taky pražák a je to skoro už rok. Je to v pohodě kluk, pořád pije a každý ho tu zná a každý si z něj dělá legraci, že nepije ani vodu ale jen pivo – prostě správný čech :)

Po chvíli jsem dolu vzal k bazénu slivovici, seznámil se s rusem Vladimírem, se španělkou Alisou, Francouzkou Barbarou, španělem Marcem a s dvěma češkama Markétou  a tu druhou si už bohužel nepamatuju. Byl tu i jeden brazil, s tím jsem byl během večera koupit basu piva a říkal mi že češi neuvěřitelně pijou a že ani Rusové na nás nemají. Když jsme všichni tak nějak dohromady kecali, každý reagoval na to že jsem z Prahy naprosto stejným způsobem. Pry jsou tam nejlepší pařby a pití. Praha je tedy známá ne jako krásné historické město, ale jako město plné pití, holek a diskoték. No byla to celkem dobrá seznamovací party – celá slivovice se vypila a všem strašně chutnala. Ráno jsem se probudil, připravil si věci do školy a veškerý dokumenty a šel okolo 7:45 na autobusovou zastávku. Byl jsem tam skoro první, po chvili přišel velmi stydlivý francouz Cedryk. Za chvíli přicházeli další a další lidi a bylo nás tam snad okolo 25. Polovina lidí tu jsou francouzi. Je jich tu fakt hrozně moc. V autobuse do školy jsem potkal i ty češky a zjistil jsem pár informací ohledně výuky a autobusů.

Když jsme dorazili ke škole, noví studenti se museli zaregistrovat a psát rozřazovací test. U vchodu do školy jsem viděl jednoho kluka, ktery mi byl šíleně povědomý, za chvíli za mnou přišel a začal mi placat po ramenou a řikat "Hi Adam ! Czech Republic" ! A ptal se mě, jestli jsme to včera všechno vypili. Pak mi došlo, že byl v ten večer u nás na rezidenci zrovna v době, kdy jsem byli všichni už hodně v náladě. Celkem mě to zarazilo a zároveň pobavilo, že mě zná zatímco já zprvu marně přemýšlel kdo to je. Učí se tu taky angličtinu ale pomáhá ve škole a  částečně tam pracuje. Po zaregistrování nás - nové studenty pan ředitel hezky uvítal a mluvil naprosto srozumitelně a pomalu, takže jsem mu rozuměl  snad skoro všechno. Škola je fakt hezká, klimatizovaná, luxusní a nová. Po testu nám bylo sděleno, že než se opraví, dáme si za hodinu sraz a pojedeme do nákupního střediska – všichni noví studenti hromadně(povinné to ale nebylo). Ještě před srazem jsem šel s Cedrykem koupit permanentku na autobus, snažili jsme si trochu povídat, ale mluví šííleně potichu a pak je mu těžký rozumět. Poté jsme šli na sraz a jeli do nákupního centra. Jenže nákupní centrum bylo hroooozně daleko – jeli jsme skoro hodinu autobusem. Cestou v autobuse jsem se seznámil s dalším francouzem Sebastianem, kecali jsme spolu celou cestu, s angličtinou má trochu větší problémy než já ale je s nim hrozná sranda a vždycky když si nerozumíme tak se hrozně nasmějem a on listuje ve slovníku a ukazuje mi to. V nákupním centru jsme chodili spolu po obchodech a kecali. Bylo to fajn. Od člověka, který vedl výpravu nám bylo nám řečeno že zpět můžeme jet dvěma autobusy – jedním co jede o hodinu dřív a jedním co jede o hodinu později a že je to na nás. Spolu se Sebastianem a ještě pak dvěma kluky (dalším francouzem a turkem) jsme se rozhodli, že pojedeme tím dřívějším, protože jsme chtěli zjistit naše výsledky z testu, od kterých se odvíjela naše výuka v následujících dnech – zda bude dopoledne či odpoledne. Vydali jsme se sami autobusem a báli se, že ve škole uz bude stejně zavřeno, protože bylo dost pozdě – asi 7 večer.

Samozřejmě, když jsme došli ke škole, byla zamčená, přes dveře jsme ale zaklepali na pana ředitele a ten nám po tom co jsme ho poprosili, dal výsledky z testů a naše rozvrhy.

Školu mám tedy nakonec od 14:30 do 18:00, což mi docela dost vadí, takže příští týden si to budu chtít změnit, tento tyden to prý zatim není možný kvůli tomu, že škola je uplně plná. Podle testu jsem pokročilý angličtinář, moje úroveň angličtiny je prý 5 a maximum je 7. Trochu se bojim, že přecenili moje síly a že se ve třídě týhle urovně nebudu moc chytat, ale v nejhorsím můžu zažádat o přeřazení. Po tom co jsme dostali výsledky testů jsem se s klukama rozloučil, protože tihle kluci nebydlí zrovna ve stejné rezidenci jako já a šel jsem uplně sám  čekat na autobus číslo 11, který mi jezdí přímo od školy až k mému ubytování. Cestou v buse jsem úplnou náhodou potkal opět Cedryka s daším francouzem (Victorem) a francouzkou (Sofií).  Měli namířeno zajít do supermarketu tak jsem se k nim připojil, protože jsem si potřeboval nakoupit nějaké jídlo a pití. Od supermarketu to  máme to asi okolo 15 minut pěšky, což neni zrovna málo ještě když má člověk tahat plný tašky věcí. Cestou jsme potkali opuštěný nákupní košík, tak jsme dali věci do něj a přivlastnili si ho a odvezli si v tom nákup až do rezidence. Byl to dlouhý den. Bylo asi 20:30 když jsme se po tom celém dni dostali „domů“. Cestou jsme se dohodli že až se osprchujem a najíme, dame si sraz u bazénu. Když jsem tam pak přišel, už tam bylo zase spoustu lidí, které jsem znal z předešlého dne ale i několik nových. Trochu jsme popíjeli a kolem 23:00 přišel správce Carlos a naháněl nás do pokojů, nebo říkal at jdeme někam na pláž, ale že tady už dělat hluk nemůžeme. Velká skupina lidí asi okolo 30 (všichni jsou tu ubytovaní) jsme se sebrali a šli na pláž. Popili jsme pár piv, seděli na pláži a povídali. Jsou tu krásný teplý, nebo spíš až nechutně horký noci. Z člověka totálně leje i v noci ikdyž se nehejbe, prostě nepochopitelný. Po skoro dvou hodinách jsme se s pár lidma zvedli a šli na pokoj spát. Přesněji řečeno, já šel sepsat dnešní den, protože to bylo dost náročný a událo se toho opravdu hodně, že jsem neměl ani čas napsat sms domů či zavolat přes skype. Jsem zvědavý na zítra – budu mít první den výuky :)