Tak včera dopoledne jsem chtěl jít konečně na pláž, protože jsem se tu skoro zatím nekoupal, ale zase mi to nevyšlo. Ráno jsem zavolal domů, pak jsem šel poslat pohledy, pak jsem zjišťoval informace ohledne půjčení auta a najednou bylo zase skoro poledne. Tak jsme jeli s Victorem už směrem do školy a přidali se k pár italům a zašli jsme na něco k jídlu. Koupil jsem si dva trojuhelníky pizzy a byla fakt dobrá, ale docela mastná. Ty pizzy tady dělají strašně tučný, oni to asi jinak neumí nebo nevím. Pak jsme šli do školy. První část výuky jsme sledovali na internetu nějaký dokumentární videa o americké „historii“ týkající se těžby zlata a zlaté horečky. Byli tam záběry z různých westernových městeček, které dodnes existují a vzpomněl jsem si na loňské cestovní po USA, kde jsme loni s tátou, s kámošem a jeho tátou byli. Chvílema to bylo zajímavý, avšak bylo to dost dlouhé, ve třídě bylo temno a lidi tam začínali trochu klimbat. Já jsem po chvíli skoro usnul a uplně jsem sebou cuknul a všichni se mi začali smát. Ale jinak to byla zábavná hodina :D Po přestávce jsem si řekl, že těm všem barbarům ukážu co je Česká republika a zejména tý naší americký učitelce. Pustil jsem jim na plátně z internetu video o České republice a našem pivě. Je to takové krátké, vtipné a naučné video o ČR. Ja na něj narazil už dlouho předtím, než jsem sem jel a jelikož se nás často ta učitelka při hodinách, při různých tématech, ptá jak je to v naší zemi a co je v naší zemi zajímavé a co je u nás slavné, řekl jsem si že jim pustím tohle video, ať vidí na co my jsme hrdí ! Jsou tam záběry s Prahy a pak takové vtipné povídání o pivě, jak ho milujeme a tak. Vypadalo, že se to všem líbilo a zasmáli se. Když video skončilo, tak jsem pronesl „ Tak tohle je má země“ a učitelka se usmívala a říkala, že je to zajímavý a že o nás slyšela, že rádi pijem, tak se mě ptala jestli mam taky rád pivo, tak jsem řekl, že samozřejmě, že ho mám vždy plnou lednici. Tak jsem tu taky trošku proslavil tu naší zemičku! Už mě tu pomalu oslovují Adam Beer :D

Po škole jsem dorazil na svůj pokoj a rozhodl jsem se, že si uvařím těstoviny s nějakou omáčkou co jsem si koupil. Ten sporák je tu fakt nic moc. Strašně dlouho trvá než se rozpálí, mam tu takový dvě topný spirály. Na jednu jsem dal hrnec s vodou a na druhou jsem dal takovy rendlík. To nádobí zrovna nevypadá na kvalitní a není tu nic teflonového. Chtěl jsem dát rendlík rozehřát, dat tam trošku oleje a pak tu omáčku. Jenže rendlík jsem ohřál až moc, že pomalu tmavnulo jeho dno. Mě nenapadlo nic debilnějšího, než na to vylít trochu toho oleje, začalo to tak nějak trochu blafat a pak to dokonce chytlo a začal mi ten rendlík hořet! Hodil jsem to rychle pod vodu do dřezu a rychle běžel k detektoru kouře co je tu u stropu a vyndal jsem z něj baterku,  aby nefungoval a nevyhlásilo to poplach, protože tady byl šíleny smrad a hrozně moc kouře. Asi začnu zase chodit do fastfoodu, je to bezpečnější :D No nakonec se mi podařilo tento nejjednodušší pokrm uvařit a dokonce docela si pochutnal, bylo to zase trošku něco jiného, než to co tu jim po celou dobu.

Po jídle jsem chtěl na chvíli zajít na internet a zjistil jsem, že notebook nereaguje na nabíjení a že je skoro vybitý. Začal jsem mít strach, že budu bez notebooku. Lítal jsem po pokoji, zkoušel jiné zásuvky a všechno ostatní fungovalo, jen nabíječka na můj počítač prostě ne. Tak už jsem pomalu plánoval koupi nového. Můj chytrý tatínek mi ale poradil, zkusil jsem vyndat a zandat baterku z notebooku a už to zase funguje, tak si táta tímto nápadem ušetřil několik tisíc korun :)

No a dneska ráno jsem si řekl, že konečně zajdu k tý louži, kterou jsem musel přeletět! Vstával jsem v 9 a pak jsem si přes internet zarezervoval auto. Akorát jsou to pěkný vydřiduši (nevím jestli se to slovo takhle píše, nikdy jsem to předtím nepsal). Za pojištění auta dám jednou tolik peněz. Za cenu pojištění bych si mohl půjčit další auto. Ale tak nedá se nic dělat, zase jezdit bez pojištění není zrovna dobrý. Zítra ráno v 10:00 si ho půjdu vyzvednout a zaplatit, tak jsem zvědavý ,co mi dají za prcka, protože jsem si vybral samozřejmě to nejlevnější, nepotřebuju tu jezdit ve Ferrari ale má to automatickou převodovku a má to i klimatizaci, tak je to dobrý :)

No a okolo 10:00 jsem konečně vyrazil na pláž a byl tam celé dvě hodiny, koupal jsem se a válel se pláži. Pak tam přišel i Victor, tak jsme si pak házeli ve vodě s míčkem jako malý kluci, alespoň jsem měl nějaký pohyb. Aby se ze mě po tom pobytu tady, nestal amík se vším všudy – tedy i s břichem.  Pak jsme se sebrali a šli zpátky domů, hodit si sprchu a najíst se, než půjdeme do školy.

Jsem uplně v šoku, po pláži jsem si pustil televizi a říkal jsem si, že si udělám něco k jídlu. Dal jsem si hřát do mikrovlnky ty těstoviny co mi zbyly ze včera a mezi tím jsem se tady nátáhnul do křesla. Když mikrovlnka cinkla, vzal jsem si jídlo a usadil jsem se znovu do křesla a koukal na nějaký kanál. Dávali nějaký film nebo seriál a vypadalo to na drama. Bylo to docela zajímavý. Za chvíli se tam začlo strašně vraždit, nějaký chlap tam umlátil ženskou nějakým klackem a potom co umřela ihned dali nějakou reklamu. Tady je přechod na reklamu okamžitý, bez jakékoliv znělky, takže člověk kolikrát vůbec nestihá, co se vlastně děje. Po chvíli zase pustili ten krvák. Vrah tam umlátil nějakou ženu do hlavy palicí a vzápětí na to dali reklamu na nějaký hamburgery. Dokonce jsem je začal podezřívat, že po každé vraždě dávají reklamu. Když reklamy skončili, film opět začal. Vrah tam podpálil nějakou ženu, která běhala po ulici a pořád hořela a strašně křičela. Ihned po tom co celá černá ohořelá spadla na zem, naskočila reklama na opalovací krém a to mě totálně dostalo, začal jsem se tu smát na celý pokoj :D A aby tomu američani dodali grády tak reklama byla zakončená sloganem
„Sexy skin is always in“ (Přeloženo: Sexy pokožka, je vždycky in“) Já jsem z toho fakt nemohl :D

 Reklamy jsou tu fakt dost často, většinou pořád jen na jídlo a fastfoody. Jsou kratší než u nás, ale zase častěji. Takže je to ještě víc otravný. No ten film byl neskutečný drasťák a to tu bylo poledne, když to dávali, vůbec tomu nerozumím. U nás by tohle dávali možná po půlnoci. Přitom Američani jsou posedlí tím, že kolikrát vystříhnou z filmů některé záběry, protože jsou moc drastické a dají to do televize bez nich. Prý třeba film Kill Bill, kde se dost bojuje a jsou tam krvavé záběry, tak ten film ostříhali o tyto scény. To samé s milostnýma scénama, spoustu jich z různých seriálů a filmů vystříhávaj a pak mě tu při obědě krmí takovouhle drasťárnou. Jsem to fakt absolutně nepochopil, ale dost jsem se pobavil. Jinak jsou tu neskutečně populární ty pitomý seriály, kde se dvacet chlapů uchází o jednu ženskou a pláčou do kamery a vylévají si srdce do éteru, když vypadnou nebo vypráví, jak jsou do ní strašně zamilovaní. Je to neskutečně trapný a je strašně vtipný, jak si ty chlapy navzájem plácaj a radujou, když nevypadnou, i když jsou si vlastně konkurencí. Takovýhle seriály dávaj snad pokaždý, když zapnu TV. Jako další nejvíc populární seriál, je tu seriál, ve kterém lidi provádí televizní štáb svým domem a ukazují, že mají v domu dvacet pokojů, šatnu velkou, jako my máme obvykle obývák, na zahradě mají svůj vlastní vodopád a v garáži čtyři auta.
Jinak ve škole dneska byla celkem legrace, hráli jsme různý hry,zpívali hromadně karaoke a povídali o zajímavých tématech. Třeba dneska jsem se dozvěděl, že američani když spolu žijí, mají každý svůj účet, na kterém mají své peníze. Prostě žádný společný účet, kam by každý z páru posílal peníze ke společnému užitku. Prý jednou nakoupí jídlo třeba muž, pak třeba zase někdy žena. Jsem jí řikal, že je to strašně komplikovaný, řešit kdo kdy platil a kolik, že si furt musí pamatovat, kdo naposled platil. Říkala, že o tom nějak nemluví,  že to prostě probíhá všechno automaticky. Že prý nevidí důvod mít účet dohromady. V Evropě to jinak, co jsem poslouchal ostatní dělají jako u nás. Každý má svůj účet na třeba svoje osobní dražší věci, nebo si sám stranou něco spoří a šetří, ale na jídlo a společné žití mívají jeden společný účet.Učitelka vůbec nechápala proč by si měla vázat svůj účet na jiný, pořád mluvila že jsou zvyklý na nezávislost. Tak jsem jí řekl, že tady v Americe jsou totální blázni ohledně své nezávislosti a svobody, tak to potvrdila. Zajímavé je to, že svoji oddanost nezávislosti přenášejí i do osobního života. Prostě Amerika. No bylo to zajímavé, mam rád když probíhaj hodiny tímto stylem - naučím se dost o jiné kultuře a zároveň procvičuju angličtinu. Bylo to fajn.
No a teď už jsem zase doma. A před chvilkou za mnou přišel Cedryk, jestli bych mu nepomohl. Byl totiž předevčírem v nemocnici kvůli uchu, potřeboval ho vypláchnout, protože mu zalehlo.Za vypláchnutí a vyčištění zvukovodu musí zaplatit asi v přepočtu  10 000,- Kč takže lidi, přestaňte si stěžovat na české zdravotnictví a našich 30Kč :) Cedryk to nemohl zaplatit, protože to tady v hotovosti nemá a pojišťovna mu to proplatí až zpětně. Zítra už odlíta, byl tu jen na 14 dní a potřebuje to zaplatit ještě před odletem, jinak se to strašně navýší. (Díky bohu, že mám kreditní karty, je to tak jednoduchý, když je člověk má) Takže Cedryk volal mámě do Francie, že to potřebuje zaplatit, jenže ta nemá číslo účtu té nemocnice, takže mě šel poprosit jestli bych tam nezavolal a nepoprosil je o nějakou fakturu - aby mu ji poslali na mail. Prý údajně mluvim líp anglicky, ale netroufl jsem si na to tak jsem ho poslal za jedním klukem co sem večer chodí do rezidence a kecá s náma. Jmenuje se Nelson a pracuje ve škole a učí se tam anglicky a mluví z nás nejlíp.
No a zítra ráno hurá pro auto.... :)